Kde jsou ty časy, kdy jsem si svými články přivydělával jako externista různých novin a časopisů docela slušné peníze ke svému invalidnímu důchodu. To bylo ještě někdy před více než 10 lety. Dnes je ale situace úplně jiná. V současné době téměř všechny noviny/snad s výjimkou Blesku a jiných podobných ,,plátků"/ vyloženě prodělávají. Ani stále rostoucí cena za jeden výtisk jim nepomůže. Ani draze placené reklamy, které už zaberou pomalu většinu obsahu je nezachrání.

Většina lidí dnes používá internet a tak proč by vyhazovali peníze za drahé noviny, když vlastně totéž si mohou přečíst na internetu.

Asi hodně lidí by na otázku v titulku mého článku odpovědělo: ,,Přece Kryštof Kolumbus". Řada z nich by možná znala i letopočet objevení nového kontinentu, tedy rok 1492. Historická skutečnost je ale jiná. Skutečný objevitel Ameriky zůstal téměř nepoznán a jeho objev ani nemá přesnou dataci. U nejsevernějších břehů Severní Ameriky přistáli již někdy kolem roku 1000, samozřejmě našeho letopočtu normanští Vikingové. Za skutečného objevitele se tedy považuje jejich mořeplavec Leif Eriksson. Zatímco jméno Kryštofa Kolumba je až notoricky známé, jméno Leifa Erikssona už zdaleka každý nezná, třebaže u břehů Nového světa přistál se svými Normany už zhruba 500 let před Kolumbem. Přitom tento mořeplavec ani nevěděl, kde vlastně přistál. Z poznání nehostinných severních břehů nového kontinentu zřejmě neměl ani radost,nebo dokonce sebeuspokojení z objevitelského skutku. Dostal se do Ameriky vlastně nerad a proti své vůli, náhodou zahnán bouřemi. Jeho objev téměř okamžitě upadl v zapomnění a to přineslo Kryštofu Kolumbovi o několik stovek let déle onu falešnou slávu. Přitom Kryštof Kolumbus při své první plavbě přes Atlantik ani u břehů samotného kontinentu nepřistál, ale pouze stanul na březích několika ostrovů v blízkosti amerického kontinentu. Tyto ostrovy se dnes nazývají Velké Antily, zatímco Kolumbus je kdysi nazval Západpindickým souostrovím v domnění, že jeho lodě přistály u západoindických břehů.

Šlechtické hrady za posledních Přemyslovců

Klasické ryze české hrady vznikají na našem území zhruba od začátku 13. století. Hrad si /až na malé výjimky/ mohl do poloviny téhož století postavit pouze český král, případně tehdejší nejvyšší církevní hodnostář v zemi tj. biskup. V polovině 13. století se českým králem stává později velmi mocný Přemysl Otakar II. Ten pokračuje v dostavbě královských hradů založených jeho otcem Václavem I. i zakládá nové. Za jeho vlády si však začíná své hrady ve velké míře stavět i vysoká šlechta, jejíž význam i moc stále stoupají. Takové hrady jsou označovány jako hrady šlechtické. Ty bývají samozřejmě obvykle menší než hrady královské a výrazně u nich převažuje tzv. hrad bergfritového typu podle své hlavní tzv. bergfritové věže. Bergfritová věž má na rozdíl od obytného donjonu/Psal jsem o něm v předchozí části seriálu/ vyloženě obranný a útočištný charakter. Stojí obvykle v čele samotného hradního objektu v jeho nejohroženější části a teprve za ní se na více chráněném místě nachází hradní palác. Bergfritová věž neměla vchod ve své dolní přízemní části a byla přístupná pouze po můstku z hradního paláce zhruba ve střední části své výšky. V případě, že do hradu vnikl nepřítel, hledali jeho poslední obránci útočiště právě v bergfritu, kam se dostali po můstku z paláce, načež tento můstek strhli a nepřítel se nemohl nijak do bergritové věže dostat. Bergfritový typ je poměrně jednoduchým, ale z hlediska obrany i účinným typem hradu.

Kladenští odchovanci sbírali titul za titulem, cizinecká legie bojuje o záchranu

Jsem vášnivým fanouškem sportu, zejména fotbalu a hokeje. Jsem také zarytým srdcařem svého rodného města Kladna. Takových srdcařů je v našem městě jistě mnohem více. Škoda, že hlavně mezi hokejovými diváky.

Vzpomínám s nostalgií na 70. léta 20. století. To jsem byl ještě dítkem školou povinným. Přesto jsem tehdy nechyběl na téměř žádném hokejovém zápase někdejšího hokejového týmu Poldi SONP Kladno. Dnes chodím na Kladně na hokej spíše sporadicky. Důvod? Tenkrát v těch 70. letech se bylo na co dívat. Kladenští hokejisté získali v těch letech celkem 5 titulů mistrů republiky a dokonce zvítězili i v tehdejším Poháru mistrů evropských zemí. Aspoň pro jednu sezonu byli tedy nejlepším hokejovým týmem v celé Evropě. Skutečným unikátem byl fakt, že těchto ohromných úspěchů dosáhli výhradně s vlastními odchovanci. Žádné drahé posily z jiných oddílů neměli, o těch zahraničních ani nemluvě. Doba se ale výrazně změnila.

Legendární zbojník Robin Hood je hlavním hrdinou mnoha románů/a nejen vyloženě dobrodružných/, ale i mnoha filmů. Je například hlavním hrdinou jedné ze známých ,,Canterbuských povídek"už u anglického humanistického klasika Geoffreye Chaucera, nebo významnou postavou anglického, respektive skotského romantika Waltera Scotta v jeho románu ,,Ivanhoe". Robin Hood se ale dostal i do literatury mimo Anglii. Doma mám román ,,Robin Hood" od známého francouzského klasika Alexandra Dumase. Viděl jsem Robina Hooda i v řadě filmových zpracování. Nejvíce se mi líbil seriál ,,Legenda o Robinu Hoodovi", snad proto, že v ní Robin nevystupuje jako nějaký nepřemožitelný ,,superman",ale obyčejný, byt nadprůměrně schopný a hlavně charakterní muž a seriál končí jeho smrtí.

Na bývalého hokejistu, hokejového rozhodčího i mimořádně úspěšného jachtaře -seniora Václava Frohlicha mám jen ty nejlepší vzpomínky. Seznámil jsem se s ním přesně před 10 roky. Tehdy mu bylo rovných 80 let. Vyhledal jsem ho tenkrát jako novinář ohledně svých článků pro některé listy. Článků o něm mi pak vyšlo hned několik. Více si ale vážím toho, že mě pan Frohlich tehdy přijal velmi srdečně a do jisté míry jsme se i spřátelili. Svědčí o tom fakt, že mě tenkrát Václav Frohlich seznámil se slavnými hokejovými reprezentanty minulosti jako byli Karel Gut, Bohumil Prošek, Františkové-Pospíšil a Kaberle, Josef Horešovský, nebo Jiří Kochta, všechno většinou mistři světa v ledním hokeji. S některými z nich jsem potom udělal další články.

Přemysl Otakar II.- král železný a zlatý

Přemysl Otakar II. stanul na českém královském trůně ještě dříve než se skutečným králem v roce 1253 opravdu a oficiálně stal. Už na konci 40. let 13. století využil nespokojenosti vysoké české šlechty proti svému otci Václavu I. a nechal se prohlásit českým králem. Jeho první královský čin mu ale nevyšel. Václav I. se sice na chvíli stáhl do pozadí, ale nakonec teprve dospívajícího syna Přemysla donutil k poslušnosti. Oficiálně se Přemysl Otakar II. stal králem až po otcově smrti toho roku třiapadesátého. Tento Přemyslovec se pak postupně vypracoval na jednoho z nejmocnějších panovníků celé Evropy.

Václav II. nejbohatší přemyslovský král

Po smrti Přemysla Otakara II. v létě roku 1278 na Moravském poli bylo jeho synovi Václavu II. pouhých 7 let. Jeho poručníkem v Čechách ještě před svou smrtí stanovil Přemysl Otu Braniborského do doby než bude Václav pokud ne zcela plnoletý, tak aspoň starší. Ota se však se svými Branibory zhostil tohoto úkolu po svém. Období zhruba pětileté braniborské okupace Čech patří v našich dějinách k těm hodně trpkým. Zemi zachvátila vedle krutého řádění drancujících Braniborů také vlna domácích bojů mezi šlechtickými skupinami a díky neúrodě též hladomor. Samotný Václav II. byl v této těžké době jako dítě nejprve vězněn na hradě Bezdězi a poté dokonce Otou Braniborským odvlečen z Čech do ciziny, kde jeho věznění pokračovalo. Teprve v roce 1283 se král Václav jako dvanáctileté dítě vrátil do Prahy. V tomto věku samozřejmě sám vládnout nedokázal. Na scéně se proto objevil jeho nový poručník -druhý manžel jeho matky královny Kunhuty jistý Záviš z Falkenštejna zámožný šlechtic z mocného rodu Vítkovců.

Viktor Hugo /1802-1885/

Mým nejoblíbenějším umělecko-literárním stylem je romantismus. Pokud bych měl vybrat tři své nejoblíbenější autory píšící v tomto stylu, příliš bych neváhal. Vedle našeho Karla Hynka Máchy by dalšími dvěma byli Rus Michail Jurjevič Lermontov a Francouz Viktor Hugo o kterém bude řeč v této části mého seriálu. Zatímco vlastním kompletní dílo Máchy i Lermontova, tak co se Viktora Huga týče mám ve své knihovně jen 5 jeho románů a jeden svazek poezie. Kompletní dílo patrně největšího francouzského spisovatele všech dob nebudu určitě nikdy vlastnit, už jen z důvodu, že je velmi rozsáhlé. Mácha i Lermontov zemřeli shodně v šestadvaceti letech věku, zatímco Hugo překročil v době své smrti osmdesátku. Jeho dílo je velmi rozsáhlé a zasahuje snad do všech literárních žánrů. Sahá od intimní, přírodní a filozofické lyriky, přes básnickou epiku, rozsáhlá díla románová, dramatickou tvorbu až k politické satiře a pamfletu.