Každý z vás se jistě setkal s relaxací. Je to fajn vnímat každou část svého těla jednotlivě, dýchat do ní a cítit, jak se zahřívá. Nemusíte jen ležet, ale třeba i sedět v pozici kočího. Sedíte na pevné podložce, chodidla máte mírně od sebe, ruce spuštěné do klína a hlavu puštěnou na prsa. V této pozici skutečně sedávali kočí, odpočívali a někdy i spali.

Dne 13. srpna se v Praze uskutečnil seminář na téma Možnosti dlouhodobé a přímé péče - pozice ČR v EU. Semináře se jako posluchači zúčastnili ředitelé a sociální pracovníci různých organizací nabízejících dlouhodobou péči především pro seniory. Právě pro ně je důležité využívat zbytkových i mentálních dovedností seniorů.

Všimli jste si toho také? Lidé stále více uvažují v polaritách: Vy jste nuly – my jsme jedničky. Východ – Západ. Svatá pravda – naprostá lež!

Nevím jak vy ostatní, ale já to letní horko špatně snáším. Navíc jako kvadruparetička před sluncem neuteču, zkrátka kam mě postavíte, tam mě najdete. S asistentem jsme se rozhodli schovat se před teplem do lesa. Ve stylu Cimrmana bych měla říct: „Vzali jsme mačetu, jídlo na tři dny a vyrazili jsme.“ Bohužel tak vybaveni jsme nebyli. Vzali jsme jen vodu, kapesníky a kus toaletního papíru.

Celý den mě pobolívalo v zádech. No nic, říkala jsem si, asi jsem trochu přetažená, ještě že už se blíží víkend. Nadopovaná analgetiky si lehám večer do postele, ale úleva nějak nepřichází, zato horečka, zimnice, bolesti a pocit, že už se asi nikdy nezvednu, ano. Snažím se to zaspat s vírou, že ráno můj lékař určí příčinu a zbytek dne a víkendu strávím v posteli. Ale znáte tu pohádku o slepičce a kohoutkovi, ani doušek vody nedostanete snadno, natož pak pomoc našeho zdravotnictví.

Už léta žiju se schizofrenií. Lékaři mně pochopitelně řekli, o jaké onemocnění se jedná, hodně jsem si také přečetla v odborné literatuře nebo dohledala na internetu. Přesto nevynechám žádnou příležitost se o této nemoci dozvědět víc, od někoho dalšího, z jiného úhlu pohledu.

Nedávno jsem byl účasten na přednášce věnované tématu Doporučené postupy v léčbě schizofrenie. Paní doktorka s tituly před i za jménem tam mluvila o tom, jaké léky a jak dlouho se mají podávat: Léčbu je nutné zahájit co nejdříve. Má trvat minimálně dva roky. A pokud dojde k relapsu (opakování psychotického stavu) měly by se pak už brát léky po celý život. Taková jsou prý doporučení Psychiatrické společnosti ČLS. Na moje otázky ohledně alternativních možností – např. ohledně finského Otevřeného dialogu (viz YouTube, dokumentární film Daniela Macklera - http://youtu.be/ufnwn5OrRus) nebyla schopna odpovědět. Prý film neviděla, ale slíbila, že se na něj podívá. Trochu mě to mrzelo, posílal jsem jí v dostatečném předstihu odkaz na film mailem. Byl jsem z toho pak smutný, poněkud i nazlobený.

Zvýšit minimální mzdu je bezpochyby chvályhodná myšlenka. Správně nastavená minimální mzda je dobrou motivací k hledání práce. Je však zapotřebí, aby zaručila přiměřeně vyšší životní úroveň těm, kteří pracují, před nezaměstnanými, kteří zůstávají závislí na sociálních dávkách. Současně však nesmí být minimální mzda příliš vysoká, aby neúměrně zdražovala zaměstnavatelům cenu práce. Průšvihem ovšem je, když výše minimální mzdy neochrání poctivě pracujícího člověka před relativní chudobou a sociálním vyloučením.

Přestože si raději vybírám malé obchůdky, čas od času mi nezbývá než navštívit nejmenovaný místní supermarket. Chopím se nákupního vozíku a obrním trpělivostí. Lidí je tady, jako kdyby něco rozdávali zadarmo. Obsah vozíku prozrazuje o jeho „řidiči“ i to, co neví. Nevěřícně koukám na asi dvanáctiletého fracka ve špinavých teplácích a ještě špinavějších botách, jak se rozvaluje zpola zasypán potravinami různého druhu. Jsem v takovém šoku, že zůstávám stát s otevřenou pusou.