Osobně jsem si pro jistý typ občanů naší republiky vymyslel vlastní označení. Říkám jim ,,Gaučáci". Jsou to lidé, kteří když přijdou domů ze zaměstnání/Pokud vůbec pracují/, neznají nic jiného než si lehnout doma na gauč, udělat kafe nebo otevřít pivo, zapálit cigaretu a zapnout televizi, jedno co v ní právě dávají. Muži se pak často po práci staví v hospodě, jak sami říkají aspoň ,,na jedno". Strávení večera je pak u mužů stejně jako žen stejné vesměs konvenční a konzumní. Zase televize a sledování jejich oblíbených nekonečných seriálů typu ,,Ulice", nebo ,,Ordinace v Růžové zahradě". Co na tom, že se jedná o seriály, které lze sledovat od začátku stejně dobře jako od konce, nebo prostředka a, že ke skutečnému umění mají daleko. Někteří z těchto lidí, kteří mají to štěstí, pokud vlastní chatu, nebo chalupu, pak tráví víkendové dny tam, třebaže zase jen spíše pasivně, zatímco ti, kteří tohle štěstí nemají si musí vystačit zase jen s televizí. Dovolenou pak tráví často zase především pasivně- povalováním někde na pláži jedno zda u moře, nebo v nějakém našem kempu.

,,Kdo šetří má za tři" je méně známé české přísloví, které je ovšem zvlášť v dnešní době tolik aktuální. Osobně mám invalidní důchod něco málo přes 8 000Kč. Ušetřit si pouze z takového důchodu na vlastní byt je prakticky nemožné. Přesto se mi našetřit na mou současnou garsonku podařilo. Pravda měl jsem to štěstí, že jsem ji kupoval v době, kdy byly ceny bytů relativně nízké. Navíc jsem ji koupil od člověka-dědice, který trvale bydlí v Ústí nad Labem a zděděné garsonky ve vzdáleném Kladně se potřeboval rychle zbavit, aby za ní nemusel platit nájem. Dal jsem za ni půl milionu. V dnešní době je cena garsoniéry téměř dvojnásobná. Žádnou půjčku, nebo hypotéku jsem při koupi bytu nepotřeboval. Jak se mi to podařilo? Především jsem až chronicky spořivý. Nevlastním auto, jako většina současných lidí a tím pádem mi odpadly poměrně vysoké výdaje, které jiní považují v jejich životním stylu za nezbytné. Odpíral jsem si nejen dovolenou v zahraničí, ale vlastně i v České republice a to více než 20 let.

Svou úvahu začnu citátem amerického spisovatele, zcela mimořádného znalce severoamerické přírody, malíře i zkušeného zálesáka Ernesta Thompsona Setona. Žil ve druhé polovině 19. a první polovině 20. století. Jeho spíše záleský výrok zní doslova: ,,Poněvadž jsem poznal trýzeň žízně, vykopal jsem studnu, aby z ní mohli pít i jiní." Možná trochu nepříliš jasná slova pro toho, kdo E.T. Setona nezná a nečetl žádnou z jeho krásných knih. Co je vlastně tou trýzní žízně a studnou, ze které lze pít?

Jako chlapec i dospívající mladík jsem nejraději četl knihy známého českého autora pro mládež Jaroslava Foglara. Tento autor nezapomenutelných ,,Rychlých šípů", nebo ,,Hochů od Bobří řeky" napsal celkem kolem 30 knih, vesměs pro mládež. Jedna z nich se však trochu odlišuje od těch ostatních. Její název zní ,,Život v poklusu." Jedná se vlastně o jakýsi životopis autora. Jaroslav Foglar se v něm zaměřuje na svá dospělá léta spisovatele, šéfredaktora oblíbených časopisů pro mládež, vedoucího skautského oddílu tzv. ,,Dvojky" i svůj osobní život. Měl toho na starosti tolik, že svůj životopis nazval skutečně příznačně jako ,,Život v poklusu".

Svoji úvahu nemohu nezačít jinak než vzpomínkou na dříve čtené dílo Fjodora Michailoviče Dostojevského ,,Zápisky z mrtvého domu“. Samotný děj této knihy významného klasika ruské literatury si už nepamatuji. Nelze však zapomenout na hlavní smysl tohoto díla. Dostojevskij v něm zcela jasně a na konkrétních případech ukazuje velkou nespravedlnost ruské společnosti za carského režimu. Samozřejmě ruská společnost za cara a naše současná rádoby demokratická společnost jsou nesrovnatelně odlišné ale.... V opravdu demokratické společnosti by měli mít všichni občané naprosto rovná práva, jedno zda jsou ve významných funkcích, nebo ne, jedno, zda jsou bohatí, nebo chudí.

Každý člověk může samozřejmě své zdraví hodně ovlivnit, ale přesto se onemocnění nevyhne. Jedním z nejdůležitějších faktorů, ovlivňujících zdravotní stav člověka je jeho genetická výbava po předcích. S tím nenadělají nic ani lidé, kteří až přehnaně dbají na zdravý životní styl svého života. O tom, že k výše uvedeným faktorům ovlivňujících zdravotní stav patří též rasa a pohlaví svědčí fakt, že některými onemocněními trpí pouze muži/např.Prostata/, jinými naopak pouze ženy/např. rakovina prsu/. Dalšími faktory, které naše zdraví ovlivňují je samozřejmě věk a samotný vývoj člověka, fyzikální prostředí, ve kterém se pohybuje/kde je zaměstnán a kde bydlí/, ale také jeho životní úroveň. Zámožnější lidé si mohou například nakupovat dražší, ale kvalitnější potraviny, ale mohou si dovolit i kvalitnější, často i nadstandardní péči i drahé a sociálně slabým tak nedostupné léky. Důležitým faktorem je i psychika člověka. Ve stresu snadněji podlehne i somatické chorobě. S lidskou psychikou jsou spojeny i další, spíše již sociální faktory jako je rodina, ve které člověk žije, zda správně funguje a jaké je její sociální postavení. Psychiku člověka též ovlivňují, kromě jeho nejbližších v rodině, též přátelé a uspokojení ze zaměstnání. Pokud je vše výše uvedené v pořádku, člověk má i větší motivaci pečovat o své zdraví a žít zdravým životním stylem života.

Více než dvě desetiletí pobírám invalidní důchod III. Stupně. Ten je velmi nízký, konkrétně ve výši těsně nad 8 000Kč. Abych mohl normálně existovat musím si k důchodu přivydělávat. Osobně bych se styděl pobírat nějaké další sociální dávky, jako je například příspěvek na bydlení. Měl bych na ně možná vzhledem k výši svého důchodu i nárok, ale nikdy jsem je nepobíral.

Při pouhém vyslovení slova - alkoholik se většině lidí vybaví člověk ze spodiny společnosti. Prostě se podle nich jedná o vyvrhele, psance, případně člověka, který se propadl až na samé dno. Je to tak opravdu? Můj vlastní názor je snad trochu odlišný od té výše uvedené většiny. Mám k němu ale na rozdíl od jiných, kteří opravdové alkoholiky nikdy pořádně nepoznali, snad trochu právo. Já se mezi alkoholiky před lety v psychiatrické léčebně Horní Beřkovice skutečně pohyboval, byt to nebylo na vyloženě protialkoholním oddělení. Snad proto, jsem si na ně udělal svůj vlastní názor. Podle mě existují alkoholici a alkoholici. Ti první se neustále pohybují na hraně společnosti. Pod vlivem alkoholu páchají trestnou činnost, dopravní nehody a podobně. Jsou často agresivní-minimálně slovně, nebo dokonce i fyzicky. Pokud mají rodinu, týrají i bijí své manželky a děti. Ano, to je jistě špatné. Poznal jsem ale i jiný typ takových lidí, kterými současná konzumní společnost tolik pohrdá. Existují totiž alkoholici, kteří se do této ,,kasty" lidí dostali kvůli svým osobním problémům.

Na úvod své úvahy nemohu nevzpomenout na svá chlapecká a dospívající léta. Celý život jsem hodně četl a dnes mám ve své knihovně na 2000 svazků knih. Četl jsem už od dětství, vlastně od doby, kdy jsem se tuto nejzákladnější dovednost naučil. A četl jsem všechno-noviny, časopisy, ale hlavně knihy-v dětství samozřejmě hlavně ty dobrodružné.