Jsem obyvatelem jistého středočeského města. Pravidelně a poctivě/patrně na rozdíl od některých jiných občanů/ platím poplatky tzv. technickým službám. Poplatky jsou vzhledem k mému příjmu dost vysoké. Přesto se jedinkrát nestalo, že bych je nezaplatil. Údajně se jedná o poplatky za odvoz odpadu Technickým službám města. I k tomuto problému bych měl své výhrady. Kontejnery s odpadem jsou v našem městě často přeplněné a odpadky se povalují mimo ně, aniž by si toho, kdo všímal. Že by město nestačilo včas odpadky odstraňovat? Proč tedy potom za odstranění odpadu vůbec platíme nějaké peníze?

V polovině ledna letošního roku jsem se zase po čase dostal do nepříjemného psychického stavu. Tentokrát naštěstí jen na týden. Hlavním důvodem byl nepříznivý zdravotní stav mé matky. Za špatný psychický stav si ale mohu i já sám. Až do té půlky ledna jsem delší dobu pravidelně denně běhal a rekreačně provozoval řadu sportů. Najednou jsem na pouhý týden vše zcela vysadil. A hned bylo zle. Okamžitě se dostavily silné úzkosti i vyložené deprese. Já bez pravidelného pohybu prostě existovat nemohu. Jsem už na něm vyloženě závislý. Při absenci sportu si okamžitě přestávám věřit a jde to převážně až tak daleko, že se u mě dostaví vyložené fobické stavy. To se pak vyloženě bojím vycházet mezi lidi. Je sice krajně nespravedlivé, že někdo se nepohybuje vůbec a je přitom psychicky v pohodě a jiný musí někdy doslova dřít, aby byl aspoň v přiměřeně dobrém stavu. Mám se snad proto ale litovat? Mám bědovat nad svým osudem? To by byl ten nejhorší možný přístup. Proto je v mém případě jedno jasné: HLAVNĚ NEPŘESTAT BĚHAT A SPORTOVAT! Však jsem po tom kritickém týdnu hned začal.

Sobotní finále tenisového Australian Open mezi ,,Českou lvicí" Petrou Kvitovou a Japonkou Osakaovou jsem trochu kuriozně sledoval v mobilu, kde mám nainstalovanou televizi. Cestoval jsem totiž zrovna vlakem na kontrolu do Sadské a jinou možnost jsem neměl. Přesto jsem byl finálovým zápasem unešen. Po více než dramatickém boji sice spíše šťastně, než nějakým umem zvítězila Japonka, ale pro mě je vítězkou Petra Kvitová. Tuhle tenistku, která je mimochodem o půl hlavy větší než já jsem si mimořádně oblíbil. To, jakou bojovnost ve finálovém zápase předvedla a kolik srdíčka do něj dala, jsem snad ještě neviděl.

Co? Já? Je mi 40 let a fakt si ještě stará nepřipadám. Osmiletý syn mé zdravotní sestřičky to ale vidí jinak, protože vůbec nechápu vtipy ve filmu, kde se mění auto v robota, jmenuje se Bublina a přece je vtipné, když se mění. Já jsem vyrůstala na filmu Ať žijí duchové a to už není vtipné.

To je neuvěřitelné. Pozvali mě do televize a já teď musím vymyslet oblečení. Poslali mi okruhy a já se s vámi podělím.

1. Co všechno obnáší péče?:

Péče obnáší všechno. Potřebuji uklidit byt, potřebuji odvést na fakultu (už mám vysokou školu, tak si nedovolujte smích), potřebuji napsat knížku, potřebuji přebalit, převléknout a hlavně nakrmit.To jídlo už mi moc nejde, takže občas musím jet na nutriční oddělení, pořád jsem podvyživená, ale to moc neřeším. Pořád jsem vysoká, štíhlá a krásná, no ne? smích.

Docela dobře si pamatuji, jak k nám do školy přišli nějací lidé z Menzy (společnost lidí s nadprůměrným IQ), že si můžeme zkusit testy inteligence. Inu, proč ne? Změřit se dá dneska úplně všechno. Když ne, vyčíslit v dolarech, tak aspoň změřit.

Tak mě napadlo, co když mám také nadprůměrné IQ? Budu patřit k elitě národa?

Vánoční svátky bez televize si drtivá většina lidí vůbec nedovede představit. Lebedí si pohodlně v křesle, koukají na ,,bednu" a ,,cpou" se vánočními lahůdkami, především cukrovím. To jsou klasické české vánoce.

Poslední vánoce, tedy ty v právě uplynulém roce 2018 se v mém případě nijak výrazně nelišily od těch několika předchozích. Pokud snad ano, pak byly ještě o něco depresivnější. Trávil jsem je pouze s maminkou, která je na tom navíc rok od roku pohyblivě hůře. Z těchto důvodů se dostane ven, jen za pomoci francouzských holí a ujde i tak maximálně několik set metrů. I doma si při pohybu v bytě musí pomáhat francouzskou holí. Jen v sedě a v leže ji silně poškozené koleno, ve které voperovaná endoprotéza již po více než 10 letech dosloužila, nebolí. I pouhé stání ji bez pomoci hole dělá problémy. Z těchto důvodů se nemohla pouštět do žádných větších vánočních příprav, které ještě před takovými 3-4 lety byly především na ni. Je velké štěstí, že bydlí ve stejném paneláku i vchodě jako já, jen o tři patra níže. Já zase s vánočními přípravami dosud nemám žádné velké zkušenosti. A tak jsem jen jako v posledních letech již obvykle ,,běhal" po nákupech potřebných potravin, pomáhal s předvánočním úklidem a vykonával práce příslušející spíše ženám.

Příchod Nového roku znamená pro mnohé lidi nové cíle a s nimi spojené novoroční závazky. Mezi ty nejobvyklejší patří třeba o nějaké to kilo zhubnout, nebo přestat kouřit. Musím se přitom trochu pousmát nad skutečností, když v období těsně před Novým rokem hodně lidí dělá pravý opak. Během vánočních svátků a Silvestra se naopak přejídá téměř k prasknutí a při sklenkách alkoholu ,,hulí" jednu cigaretu za druhou. Přetočit pak svůj životní styl o 180 stupňů během jediného dne musí být opravdu obtížné. Kila nabraná za období svátků se asi musí shazovat hodně těžko, tím spíše, když jich člověk měl nadbytek už před svátky.