Podivné výsledky v závěru hokejové extraligy

V minulém měsíci skončila základní část naší nejvyšší hokejové soutěže tzv. extraligy. Jako zarytý kladenský patriot jsem těžce nesl poslední příčku kladenských Rytířů a tím i sestup do nižší soutěže. Osobně však mám dojem, že se poslední zápasy základní části extraligy nehrály zcela ve smyslu fair play. Když se zpětně podívám na výsledky dejme tomu posledních 4 kol základní části, některé zápasy skončily hodně překvapivě.

Ve volných chvílích se rád dívám na kriminální filmy a seriály. Jednoznačně přitom preferuji ty české. Domácí české prostředí je mi totiž mnohem bližší a jednání českých filmových hrdinů dokážu přitom mnohem lépe chápat, než je tomu u zahraničních filmů, na které téměř nekoukám.

Nástup Lucemburků

Po vymření Přemyslovců zavládl v českých zemích zhruba čtyřletý chaos, spojený se jmény dvou nepříliš oslňujících vladařů: Jindřicha Korutanského a Rudolfa I. Habsburského. Jindřich, zet Václava II. vládl s přerušením hned dvakrát. V obou případech jen odhalil svou neschopnost. Rudolf, syn římského krále Albrechta brzy po korunovaci zemřel. Rok po jeho smrti byl zavražděn i otec Albrecht. Novým římským císařem se stal Jindřich VII. Lucemburský a roku 1310 novým českým králem jeho syn, teprve čtrnáctiletý Jan Lucemburský. Jeho české korunovaci hodně napomohl sňatek s o čtyři roky starší Eliškou Přemyslovnou, dcerou Václava II.

Bylo to přesně rok před státním převratem. Psal se listopad roku 1988. V té době jsem ještě nepobíral invalidní důchod, práci pedagoga jsem díky psychiatrickému onemocnění vykonávat nemohl, a tak jsem pracoval jako sanitář v pražské nemocnici ,,Na Karláku" na interním oddělení. Tam jsem tuhle nepříjemnou chorobu s odborným názvem hepatitida /lidově žloutenka/ také musel chytit. Pokud se pamatuji, její příznaky nebyly nijak těžké. Nic mě nebolelo, jen jsem byl stále malátný a měl až odpor k jídlu. Samozřejmě jsem navštívil tehdejšího závodního lékaře. Zběžně mě prohlédl a jeho závěr zněl: ,,chřipka". Nasadil mi nějaké léky, vystavil neschopenku a poslal mě domů ,,se vyležet". I když jsem skutečně ležel a užíval předepsané léky můj stav se nelepšil. Za týden jsem jel od nás z Kladna do Prahy na kontrolu. kde jsem uváděl stále stejné problémy, které se po týdnu nezlepšily. Lékař zareagoval nasazením antibiotik, potvrdil diagnózu -chřipka a prodloužil mi pracovní neschopnost. Uplynul další týden. Já na tom byl stále stejně. Sice nijak výrazně zle, ale také ne dobře. Do Prahy na další kontrolu se mi nechtělo a tak jsem zašel u nás na Kladně ke známé obvodní lékařce.

Je tomu už více než 30 let, kdy jsem krátce po dvacátém roce věku začínal na Středním odborném učilišti jako vychovatel a sportovní instruktor a více než 25 let, kdy jsem ve svém posledním povolání před přiznání plného invalidního důchodu působil na základní škole jako učitel tělesné výchovy a dějepisu. Ty vzpomínky jsou přes tu dlouhou dobu stále živé. Když mi pak ve třiceti letech věku přiznali plný invalidní důchod z psychiatrických důvodů, bylo jasné, že jsem jako pedagog definitivně skončil. Jen velmi těžko jsem se s touto skutečností tehdy smiřoval. Práce pedagoga ať již na učňáku, nebo na základce totiž vyloženě seděla i bavila. Při zaměstnání jsem tenkrát studoval i pedagogickou fakultu při Universitě Karlově v Praze, kterou jsem ovšem ze zdravotních důvodů nedokončil.

O počátcích kolonizace střední a jižní Ameriky Evropany se všeobecně ví podstatně víc než o kolonizaci severní části amerického kontinentu. Jména španělských dobyvatelů jako Hernando Cortés a Francisco Pizarro jsou všeobecně dobře známá a budí obdiv i odpor zároveň. Obdiv za fanatickou odvahu s jakou šli za svým největším cílem zlatem a odpor za až neskutečnou krutost s jakou jednali s domorodým indiánským obyvatelstvem v porobených ohromných říší Aztéků a Inků v latinské Americe.

2. březen považuji za významný den republiky, jedno zda dřívějšího Československa, nebo současné České republiky.

2. březen roku 1978 je dnem letu prvního československého občana Vladimíra Remka do vesmíru. Tohoto dne absolvoval Čech- rodák z Českých Budějovic Vladimír Remek v rámci programu INTERKOSMOS kosmický let společně s někdejším sovětským kosmonautem Alexejem Gubarevem na palubě sovětské kosmické lodi SOJUZ 28 na vesmírnou stanici SOLJUT 6. Ve vesmíru prožil 7 dní, 22 hodin a 17 minut.

Byla prý toho dne prudká sněhová vánice, v období probíhajícího předjaří dost nečekaná. Hovořím o 15. březnu roku 1939. Druhá světová válka ještě oficiálně ani nezačala. Někdejší Československo přece už poznamenala. Mnichovským diktátem a zradou západoevropských velmocí Anglie a Francie na začátku podzimu předchozího roku 1938 vše začalo. Československé pohraničí tzv. Sudety bylo bez boje podstoupeno nacistickému Německu.

Kdysi jsme se ve škole učili/a to i na gymnáziu/, že svého prvního triumfu nad nepřítelem dosáhl slavný husitský hejtman a náš patrně nejslavnější vojevůdce všech dob Jan Žižka v bitvě u Sudoměře poblíž jihočeského města Písku. Teprve na Universitě jsem se dozvěděl, že jsou to jen nepřesná historická fakta. Pomineme - li první pražskou defenestraci koncem července roku 1419 a následné krvavé šarvátky v Praze, trvající až do podzimu téhož roku, byla prvním Žižkovým vítězstvím v otevřené krajině již bitva u Nekměře/Nekmíře/, severozápadně od Plzně. Došlo k ní v zimě, někdy na přelomu let 1419-1420/přesné datum není známo/. Tato spíše větší šarvátka než bitva je však známa jen opravdovým znalcům české historie. Bitvu u Sudoměře už zná téměř každý středoškolák. Došlo k ní přesně před šesti sty lety v březnu roku 1420.