Ve vedlejším pokoji Markéta roní slzy. Před chvíli stála u vařiče a vařila fazole. Chvíli jsem myslela, že pláče z cibule, ale to jsem se jen snažila oklamat sama sebe, že jsem ji nerozplakala já. V delším horizontu času je takové jedno zaplakání jenom zazněním zvonků v symfonii života, říkám si a přemýšlím o tom, co Sára v Americe, jestli ji opravdu Ondra opustí, jak slibuje Markéta a ona pak skočí z mrakodrapu jímá mě děs. To pak Markéta neztratí kamarádku jenom pomyslně, kvůli čemuž teď brečí. A to jsem se jenom zeptala jestli neví, kolik by mohlo teď být hodin v Santa Cruz.
Z vedlejšího pokoje sem proniká smrkání.

Nekupuju si věci v akci, reklamy v mailu mažu bez otevření a letáky vyhazuju hned u schránky. Při reklamě u filmu odcházím do sprchy, na toaletu nebo na svačinku. Vyhýbám se supermarketům a na prodavačky v malých krámcích se usmívám. Nesleduji zprávy, neposlouchám politické debaty ani VIP drby. Informace hledám na internetu cíleně. Nechci hubnout do plavek, nekupuju si výživové doplňky ani vitamíny. Jím všechno, co mi chutná. Hodně ovoce, zeleniny a všeho, co roste venku. Mám ráda dobré víno, miluju čokoládu a jsem „kávový závislák“. Raději chodím pěšky než autem a hromadnou dopravou. Mám ráda procházky přírodou, ale obvykle ostatní zdržuju, protože se kochám. Já vím, jsem divná.

Již tři týdny beru antidepresiva, ale pro samou depresi jsem se o nich nějak zapomněla zmínit. Ale teď nastala změna: v pondělí začaly účinkovat. Od té doby se neustále pozoruji a veškeré odlišnosti od normálu přisuzuji právě jim. I ony slavnostně převzaly své čestné místo v klenbě uzavřeného kruhu po pravici Strachu všemohoucího. V pondělí ráno jsem se rozhodla jít do školy jinou cestou. Není to těmi antidepresivy? Nezačínám už mít mánii? Když jsem před domem odbočila místo vlevo vpravo, rozlil se mým nitrem zvláštní extatický pocit. Ano, zajisté mám mánii.

Jsem náruživým sportovcem a některé sporty jsou mou velkou láskou. Na prvním místě je to jednoznačně fotbal. Při něm již dlouhá léta působím, byť někdy s kratšími přestávkami jako dobrovolný bezplatný trenér u mládeže. Jsem držitelem trenérské licence B, kterou jsem si udělal již před více než 10 lety na stadionu tehdejší prvoligové Marily Příbram . Studium této licence nespočívalo jen v trenérské metodice, ale i v psychologii a dokonce i biologii sportu. Ať biologie rozhodně není mým oborem a její studium mi dělalo ze všech tří výše uvedených oborů zdaleka největší potíže, nakonec jsem vše úspěšně zvládl a závěrečné zkoušky úspěšně absolvoval.

Zatím provizorně v prostorách spolku Dobré místo (na pavilonu 19 v areálu PNB) funguje od 1. března 2016 Peer klub: projekt Psychiatrické nemocnice Bohnice, financovaný ve své počáteční fázi z Norských fondů. 20. června 2016 se Peer klub přestěhuje do nově opravených prostor v budově divadla.

Profesora Cyrila Höschla není třeba představovat. Často je dotazován na téma duševních nemocí. Je ředitelem Národního ústavu pro duševní zdraví (NÚDZ), kde se zkoumají a mimo jiné také léčí duševní nemoci. Jeho ústav se nezabývá pouze neurobiologickou problematikou, zkoumá se zde i sociální psychiatrie.

V posledních letech přibývá tragických událostí, jejichž společným jmenovatelem bylo duševní onemocnění. Například zabití studenta ve Žďáru nad Sázavou, vražedný útok v Uherském Brodě nebo smrt knihovnice v Horní Bříze. Nedávno přinesla média zprávu o čtrnáctiletém chlapci, který ubodal o rok mladší přítelkyni a plánoval zavraždění dalších dívek. Pokaždé vyšlo najevo, že systém péče v konkrétním případě fatálně selhal. Pozornost médií i pobouřené veřejnosti se soustředí na nepříčetného útočníka a nikoliv na podstatu problému, což vede jen k prohloubení stigmatizace duševně nemocných lidí.

Již několikrát jsem měl v minulosti pohmožděná, respektive naražená žebra, a tak dobře vím, co to obnáší. Nebezpečné poranění to sice není, ale zato mimořádně bolestivé. Navíc, než žebra přestanou bolet, trvá to minimálně několik týdnů. V letošní únoru jsem si žebra narazil znovu a jsem z toho velmi nešťastný. Miluju sport a pohyb. Jsem také kvalifikovaným trenérem fotbalu u kladenské mládeže. A teď najednou pro silnou bolestivost při každém prudším pohybu nemohu dělat nic. Nejhorší na tom je, že s tím nemůžete nic dělat a nic urychlit. Musíte být v klidu - jedině tak žebra nebolí. Mažu si je sice několikrát denně speciálním gelem, který jsem si pořídil za nestydatou cenu téměř 200Kč, stahuji si je elastickým obinadlem, ale stav se zatím nelepší. Pokud jsem v klidu je to dobré, ale stačí třeba jen prudce vstát a pak někdy až vykřiknu, jak silně to v nich zabolí. V noci téměř nemohu spát. A to bude trvat ještě dlouho. Pohmožděná žebra jsou prostě malou katastrofou.

Luboš Hora-Kladno

Můj strach mě dnes opět honil. Byl ještě horší než příslovečné určení místa (které mě všude najde, neb umí přesně určit místo, kde jsem). Prokousával se do všech mých vět a lámal má gesta. Nyní přihazuje špalky do ohně, abych zůstala co nejdýl vzhůru, i když už jsou dvě a já mám plán vstát zítra v devět hodin. Nejde mi zrelaxovat nohy.