Co: Dobrá literární/publicistická dílna
Kdy: jaro 2015 – jaro 2016
Kde: Dobré místo, pavilón č. 19 PNB
Pro koho: pro lidi s psychiatrickou diagnózou
Zvláštní znamení: Na rozdíl od dílen, sloužících pracovní terapii pacientů bohnické Psychiatrické nemocnice, tyto dílny nevedou terapeuti, ale lektoři (tři), z nichž dva mají vlastní zkušenost s duševním onemocněním. Kteří dva to jsou, byste na první (ale ani na druhý či třetí :-)) pohled nepoznali. Další rozdíl spočívá v tom, že vám lektoři po příchodu nabídnou kávu nebo čaj a nemluví se zde primárně o nemocech a problémech. Každý z pravidelných účastníků má možnost osvojit si literární či novinářské „řemeslo“ na úrovni, které je momentálně schopen. Nepracuje se tu tedy rukama, jak je zvykem na ostatních chráněných dílnách, ale hlavou.
Bylo mi v té únavě, která u mě nemá obdoby, docela dobře, dokud přítel neřekl „Kaťuško, tobě je hodně špatně, viď.“ Bylo to dva dny po jakémsi náběhu na psychózu, tudíž únava nějak dost opodstatněná, ale jistota v tom nebyla. Také to mohlo být něco fyzického, to člověk s duševním onemocněním nikdy plně nerozliší psychické strádání od fyzického a ani snad jeho lékař. Vždyť panická porucha vypadá jako srdeční záchvat, ale srdeční záchvat též vesměs může vypadat jako panická porucha. Často mívám z úzkosti knedlík v krku, ale jestli je to skutečně z úzkosti, nebo za to může třeba rakovina se pozná, jestli na to zabere nebo nezabere Rivotril.
Koncem května 2016 jsem byla z uzavřené „dvojky“ přeložena na otevřenou „třicítku“. Prvních pár dnů jsem byla jak v Jiříkově vidění. Pokoje v ženské části byly po dvou až po třech (já měla to štěstí, že jsem vyfasovala dvoják s příjemnou spolubydlící), v čisté, vesele vykachlíkované koupelně byla radost se mýt (u sprch byla dokonce zašupovací dvířka) a záchod se dal zevnitř zamknout.
V dubnu 2015 jsem byla s depresí hospitalizována na uzavřeném oddělení číslo dvě Psychiatrické nemocnice Bohnice. Byla jsem tehdy už delší dobu bez práce a ani jsem netušila, co bych vlastně mohla dělat, aby mě to příliš nestresovalo a nefrustrovalo. Ráno jsem neměla žádný důvod vstát z postele, můj život mi připadal nesmyslný a zbytečný. Neměla bych se přece jen vrátit do Alberta a dál „zařezávat“ na kase, jak jsem to dělala předchozích patnáct let? Abych vůbec něco dělala? To mi připadalo dost šílené; stejně šílené ale bylo zůstávat doma a nedělat nic. Rodinná rada sestávající z mé sestry a švagra nakonec rozhodla, že už to takhle dál nejde a že se půjdu (opět) léčit do Bohnic. Ani já jsem tehdy neviděla jiné východisko z vleklé duševní krize.
„Každá vážná deprese je vlastně případem záhadné vraždy. Vaše staré já zmizelo a jeho místo zaujal přízrak, který se nedokáže těšit z jídla ani konverzace, a vaše dosavadní záliby a zájmy mu vůbec nic neříkají. Stal se z vás obal na mrtvolu. Přeskládat hraničku knih z jednoho místa na druhé vám může zabrat i několik dní, protože předměty v místnosti mají silnější vůli než vy. Jste ovšem mrtvolou i detektivem v jedné osobě. Bez alibi, které poskytuje práce či společenský život, se nemáte kam utéct. Vaším úkolem je zjistit, která část vašeho já zemřela a proč se to muselo stát.
…..„Abych u vás povzbudil používání humoru jako nástroje ke zvládání ztrát a proher, složil jsem řadu humorných racionálních popěvků, které tento typ postoje rozvíjejí. Napřed jsem tyto písničky použil na výroční schůzi Psychologické asociace ve Washingtonu v roce 1976 na symposiu o použití humoru psychologem a přiměl jsem své posluchače psychology, aby si se mnou zazpívali. Písničky měly takový úspěch, že je od té doby zpívám se svým publikem při všech referátech a dílnách, které o REBT (= racionálně emotivní behaviorální terapii) vedu. Někdy je také zpívám na svých slavných Pátečních večerních workshopech v Institutu Alberta Ellise v New Yorku.
„Za stresem… se skrývají falešná očekávání, cíle, jichž nelze dosáhnout, nereálné představy, nedostatek osobní zodpovědnosti a potřeba obvinit někoho nebo něco jiného za problémy v našem životě. Stres většinou lze zvládnout za pomoci velké dávky zdravého rozumu a schopnosti vidět věci takové, jaké skutečně jsou, a humoru, jenž vám pomůže vrátit se zpátky do reality. V této knížce bych vám chtěla ukázat, že stres, který vám způsobuje tolik nepříjemností, také může být zdrojem velké legrace a zábavy. Ano, vlastně můžete stres využít jako příležitost k osobnímu růstu, pružnosti a legraci.Můžete se naučit využívat humor k přehodnocení stresových situací – k tomu, abyste o nich začali uvažovat jinak. Tato nová perspektiva vám pak umožní objevovat humor v některých obtížných životních situacích .
Úvodem předesílám, že v současné době nejsem stoprocentní vegankou, leč pomalu, ale jistě k tomuto životnímu stylu směřuju, pomalu zkouším vařit podle nových receptů a různě experimetuju.
Před lety jsem se zúčastnila jednoho z programů Oshova meditačního centra v Lažanech u Toužimi. Jmenoval se Mystická růže a vymyslel ho sám Osho pro rozlítané a nesoustředěné lidi našeho věku, poněkud odcizené svým emocím. Program trvá tři týdny. První týden – SMÍCH, druhý týden – PLÁČ, třetí týden – SVĚDEK NA HOŘE.
Před více než deseti lety, zrovna když jsem se nacházela uvnitř jednoho ze svých temných (depresivních) období, přišla mi pozvánka na týden s Oshovými dynamickými meditacemi s poetickým názvem Cesta srdce. Krátce předtím jsem „náhodou“ (na náhody moc nevěřím) četla „Oranžovou knihu“, ve které indický mystik Osho popisuje několik desítek „dynamických“ meditací a toužila jsem zažít si některé z nich ve skupině stejně „ulítlých“ lidiček. A tak jsem se sbalila a vyrazila do vesničky jménem Skřidla v Jižních Čechách. Sešlo se nás tam dobrých čtyřicet.
Je to jednoduché, přihlašte se jako uživatel našeho portálu a v uživatelském menu si zvolte Založit blog.
Pak už pouze posílejte své příspěvky, které vám do jednoho dne autorizujeme
Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2024 Lidé mezi lidmi – Zdravotně-sociální portál |