Od dětských a hlavně dospívajících let jsem měl vždy blízko k aktivnímu pohybu. Jako dorostenec i na počátku dospělosti jsem hrál soutěžně fotbal i futsal. Kromě toho jsem se rekreačně věnoval i jiným sportům, jako např. hokejbalu, florbalu, tenisu, stolnímu tenisu, nebo basketu. Ještě nedávno jsem jezdil i hodně na kole. To jsem dokázal najezdit i několik tisícovek kilometrů za rok. V poslední době nemám, především kvůli pomoci svým starým a nemocným rodičům a od jara do podzimu navíc kvůli práci na zahradě v zahrádkářské kolonii, na kterou jsem nyní úplně sám, na tyto aktivity dostatek času. Přesto se sportu věnuji pořád. Jen jsem si musel své aktivní sportování poněkud upravit. Fotbal i florbal si chodím zahrát téměř každé úterý, kdy jsem celý den ve svém zaměstnání v Psychiatrické nemocnici Praha-Bohnice. Hraji tam s místními i bývalými pacienty. Mým hlavním sportem, kterému se teď věnuji, je ale vytrvalostní běh.

V současné době je studium cizích jazyků, zejména angličtiny v naší zemi již vyloženě módním trendem. Nic proti tomu, ale.... Čím dále tím více lidí si svým způsobem zároveň přestává uvědomovat k jakému národu a k jaké národnosti vlastně patří.

Jedním z mých nejoblíbenějších pacientů v Psychiatrické nemocnici v Praze Bohnicích je Matěj Doseděl. Tento mladý muž po těžké autohavárii, na které neměl sebemenší vinu, protože havarované auto neřídil, má trvalé celoživotní následky v narušené psychomotorice. Bezprostředně po havárce, ke které došlo před šesti lety byl nejprve v těžkém komatu. Když se dostal mimo ohrožení života, byl zpočátku schopen pohybu jen na invalidním vozíku. Strávil na něm celé dva roky života. Nezměrnou silou své vůle se dnes pohybuje dokonce i bez pomoci berlí, nebo jiných pomocných prostředků. Jeho psychomotorika však zůstala poškozená.

.

Když vzpomínám na svoje loňské peerování na pavionu 26 v Bohnicích, vybaví se mi nejprve jako symbol. Jednou jsem zapomněla na kuřárně svůj růžový hrneček ve tvaru zavařovačky a druhý den mi ho vracely sestry popsaný od pacientů slovy „Pér konzultantka.“ Nikdo moc nevěděl, jak se to slovo vlastně píše nebo naopak vyslovuje a co vlastně znamená, ale měli ho rádi, protože slova, které připomínalo, byla vesměs romantická nebo roztomilá, zvláště, když se aplikovala na nějakou osobu. Pírka, pérka, pérování, upír, papír. Vždy jsem se tak pacientům představovala a museli jsme se s tím slovem všichni nějak vypořádat. To slovo má tu vlastnost, že působí velmi inspirativně a je snadné jej zapojit do řetězce psychotických představ a přesvědčení. Někdy se stávalo, že mě pacienti v interpretaci toho slova trumfovali a nepovedlo se mi obhájit jeho pravý význam. Tak se ze mě v jednom soukromém světě stal Pér Gynt.

S kamarády, kteří se také potýkají s duševním onemocněním občas probíráme strasti veřejné dopravy. Někomu vadí sdílené zorné pole, to, že není kam s očima, někomu věčně a logicky naštvaný dav. Každý má své preference, co se týče druhu dopravy, někdo nesnáší metro, někdo zas nesnáší autobusy nebo tramvaje. Mně osobně nejméně vadí metro, protože mi vadí všechny druhy dopravy a metro je nejrychlejší. Nejhorší jsou pro mě asi autobusy nadskakující po patchworku pražských silnic. Nejen, že se v nich špatně píše deník, ale je tam i největší hluk, zdaleka nejhlasitější pípání dveří ze všech dopravních prostředků a řev motoru, k čemuž se často přidá řev dětí nebo pubertální mládeže.

Příčinou bolesti v koleně je nejčastěji zranění, známka opotřebení, nebo otok kolenního kloubu. Pokud se vám ovšem častěji ,,klepou kolena", takže občas jdete ,,do kolen", může být příčinou příliš velká zátěž -a to nejen fyzická.

Pocity tísně nebo bolesti na prsou mohou mít svůj původ především v onemocnění dýchacích cest. Může se však jednat i o příznaky onemocnění oběhového systému. Příčinou mohou být i poranění svalů, dokonce i psychické problémy. Pokud postižený pociťuje tlak na prsou častěji, každopádně by se měl o jeho příčinu vážně zajímat.

Příčiny:

Příčinou bolestí dolních končetin mohou být námaha, poranění, nebo záněty.

Je hodně lidí, kteří jsou nespokojeni se svým životem. Někteří jsou dokonce přímo nešťastní. I když se snaží sebevíc, štěstí a radost ze života nenacházejí. Takoví lidé si většinou neuvědomují, co je příčinou jejich nespokojenosti. Obvykle mají problémy s pocitem vlastní hodnoty.