Když nedospělý mladíček Jan nastoupil na český trůn, téměř okamžitě se střetl s mocnou českou šlechtou, jejíž moc během předchozího čtyřletého chaosu silně vzrostla. Ve svém věku těžko mohl českým pánům sám čelit. Nepomohli ani dočasní rádcové nezletilého krále. Když Jan Lucemburský dospěl a získal zkušenosti, bylo už pozdě. Česká šlechta si moc udržela a krále Jana začaly ustavičné tahanice s ní bavit. Na svou vládu v Čechách pak téměř rezignoval. V českém království pak vládla vysoká a mocná šlechta v čele s Jindřichem z Lipé více než samotný král. Jan Lucemburský pobýval více v zahraničí než v Čechách a proto nakonec dostal nelichotivé přízvisko-král cizinec. Z ciziny se do Čech vracel vlastně jen pro získání finančních prostředků, aby mohl zaplatit svůj dobrodružný a nákladný život rytíře-válečníka. Peníze nejprve vymáhal formou berní, později si půjčoval a nakonec zastavoval královské statky. Jan Lucemburský válčil v zahraničí, čeká šlechta mu nebyla zavázána brannou povinností a tak si musel téměř sám platit žoldnéřskou armádu. Samozřejmě že se tak zadlužoval čím dál víc. A česká šlechta, která byla jeho věřitelem z toho dokázala skvěle těžit. V českém království teď vládla vlastně ona.
Ještě před vyhrocením sporů krále Jana Lucemburského se šlechtou se roku 1316 narodil Janův syn /původně Václav, později Karel/-pozdější ,,otec vlasti" Karel IV.-král český a císař římský. V dětství často téměř vězněný Karel se do dobrodružného válečnického života svého otce zapojil již v době dospívání na počátku třicátých let. Jan Lucemburský v té době nakonec neúspěšně válčil v severní Itálii. Přes četné Janovy válečné neúspěchy se mu nakonec podařilo hranice českého království rozšířit o pohraniční oblasti Chebska, Budyšínska, Žitavska, Zhořelecka a především Slezska. Některé z těchto oblastí jsou i dnes částmi České republiky, jiné patří sousedním státům Německu a Polsku.
Ačkoli Jan Lucemburský pobýval převážně v cizině, kde se především zapojoval do válečných střetů a o vládu v Čechách se téměř nestaral, nelze ho jednoznačně označit za špatného vladaře. Janek jak již bylo řečeno území českého království rozšířil a navíc ač sám téměř ustavičně v cizině válčil, Čechy s Moravou prošly těch zhruba pětatřicet let jeho vlády téměř zcela bez válek. A to byl jev v tehdejší Evropě hodně vzácný. V samém závěru svého života se král Jan ještě dočkal toho, že jeho syn Karel IV. získal korunu římského krále a téměř vzápětí padl v srpnu roku 1346 v bitvě u Kresčaku, kde bojoval na straně Francouzů proti Angličanům v jedné z prvních bitev tzv. Stoleté války. Nutno ještě dodat, že se této bitvy zúčastnil jako zcela slepý.
Luboš Hora-Kladno
