Doba vlády Jana Lucemburského tedy většina první poloviny 14. století je naopak velmi příhodná pro vznik i přestavbu hradů šlechtických. Jak bylo uvedeno v minulé části seriálu vznikaly šlechtické hrady hojně už ve druhé polovině minulého století za vlády posledních Přemyslovců. Tehdy se jednalo prakticky jen o bergfritové typy hradů s hlavní útočištnou věží /bergfritem/ v čele a hradním palácem za ní schovaným. Ve 14. století, zvláště v období vlády Jana Lucemburského se mocná česká šlechta už může pustit do náročnějších staveb nových hradů, nebo i přestavbě i dostavbě hradů starších. Naprostá většina hradů první poloviny 14. století jsou tedy stavby šlechtické. Šlechta může v této době již používat nového prvku při stavbě i úpravě hradních objektů , kterým je tzv. donjon -tedy obytná věž. Tento typ věže, která slouží nejen k obraně, ale i samotnému bydlení měly za Přemyslovců jen hrady královské. Ted donjonu využívá i šlechta. Použití obytné věže se projevilo v několika stavebních typech. U nejjednoduššího z nich -tzv. typu donjonového se obytná věž stává hlavní obranou i obytnou stavbou celého hradního objektu. Z těchto důvodů musí být značně velká. Kromě této věže a obvodové hradby má donjonový typ hradu už jen drobná hospodářská stavení. Takovým šlechtickým hradem bylo původně Rábí /u Sušice/, které ve své původní podobě vzniklo už kolem roku 1300. Zdůrazňuji zde slova ,,původní podobě“, protože současná rozlehlá zřícenina poměrně známého hradu je až výsledkem zbytků hradu po hned několika pozdějších dostavbách a úpravách. Původní hrad ze začátku 14. století totiž tvořila jen největší věž-donjon s nejbližším okolím tj. hospodářskými stavbami a obvodovou hradbou. Teprve podstatně později se původní hrad svou rozlohou rozšířil až několikanásobně, díky stavbě pozdně gotického dělostřeleckého opevnění. Mnohem menší stavbou donjonového typu je například další známý šlechtický hrad-Kozí Hrádek/na Táborsku/.
Obytná věž je součástí i některých skalních hradů, jejichž části byly vytesány do skály. Takovými typy šlechtických hradů jsou například Šauenštejn a Falkenštejn v Českosaském Švýcarsku, nebo Drábské světničky u Mnichova Hradiště.
Nejstarší typy donjonových hradů jsou postupem času rozšiřovány a doplňovány o další stavby i takzvaná předhradí. Takovým hradem z první poloviny 14. století jsou například posázavské Zlenice.
Pokud bylo staveniště dostatečně prostorné, mohla si šlechta stavět i poměrně značně rozsáhlé hradní objekty dodnes udivující svou mohutností. Takovým hradem je třeba též posázavská Lipnice, jejíž nepřehlédnutelná silueta udivuje již z dálky. Dnešní rozsáhlé zbytky tohoto hradu jsou však rovněž výsledkem pozdější pozdně gotické přestavby jako u již zmíněného Rábí. Již v první polovině 14. století jsou obytné věže dodatečně dostavovány i do dřívějších bergfritových typů hradů. Takový hrad má pak hned dvě tzv. velké věže -bergfrit a donjon. Příkladem je například hrad Hasištejn na Chomutovsku. Hrady se dvěma velkými věžemi však nemusí být jen kombinací bergfritu a donjonu, ale mohou mít i dvě věže obě bud bergfitové, nebo častěji donjonové . To už se ale pomalu dostáváme do následujícího období, do druhé poloviny 14. století.
Luboš Hora-Kladno
