Nechci se přeceňovat, ale myslím si, že i bez dokončeného pedagogického vzdělání se mi práce pedagoga docela dařila. Osobně si myslím, že při této práci je důležitější vztah a přístup k dětem a mládeži, než dokončené vysokoškolské pedagogické vzdělání. Při práci na učilišti jsem byl tehdy jen o pár let starší než mí svěřenci. Snad právě proto jsem si za krátkou dobu k nim dokázal vytvořit vřelý až vyloženě kamarádský vztah. Mí svěřenci mě tehdy brali spíše jako o něco staršího kamaráda, než jako pedagoga. Hodně k tomu napomohlo, že jsem se z hlediska své funkce nad ně nijak nevyvyšoval a bral je svým způsobem jako sobě rovné. Nutno dodat, že oni toho nikdy nezneužívali, zvláště když jsem se při jejich drobných průšvizích snažil vždy postavit za ně a jejich průšvihy před ostatními kolegy pedagogy ,,žehlit".
Vždyť i já sám jsem míval za svých středoškolských i vysokoškolských studií díky své poruše osobnosti řadu průšvihů. Dnes po mnoha letech se občas potkám s některým ze svých někdejších svěřenců a všichni se ke mě okamžitě živě hlásí. A to dokáže velmi potěšit. Ještě raději vzpomínám na své působení na základní škole. Nic na tom nemění fakt, že tam už byl věkový rozdíl mezi námi o dost větší. Můj přístup k žákům byl stejný, jako v předchozí době na učilišti. Snažil jsem se jim věnovat co nejvíce. Vůbec ne proto, abych si snad šplhnul u vedení školy, nebo abych měl větší plat. Snad to někomu může připadat infantilní, ale mě bavilo to samé, co mé žáky a proto jsme k sobě i přes věkový rozdíl měli hodně blízko. Učil jsem tehdy hlavně tělocvik a byl blázen do veškerých her s míčem. A své žáky jsem tím doslova nakazil. Nevěnoval jsem se jim jen během povinných hodin tělesné výchovy. Téměř denně jsme se vyloženě dobrovolně scházeli i po vyučování a na školním dvoře hráli třeba i několik hodin fotbal. Na tyto mé dobrovolné akce chodilo pravidelně a hlavně dobrovolně i několik desítek žáků. Já byl ve svém živlu a oni také. Když jsem se pak dostal do psychiatrické léčebny, musel jsem ze zdravotních důvodů ve škole skončit. Pracovní posudek, který mám schovaný dodnes, byl však tak výrazně kladný, že bych s ním snad mohl nastoupit na ministerstvo. Žel místo toho jsem nastoupil do plného invalidního důchodu.
Luboš Hora-Kladno
