Kdo šetří má za tři-aneb jak jsem si ušetřil na byt

Svou občasnou krátkou dovolenou jsem trávil pouze u příbuzných, nebo známých, případně někde pod stanem. To mi přineslo také jisté úspory. Velmi mi pomohlo tzv. Stavební spoření, které v minulosti bylo mnohem výhodnější než dnes. Založil jsem si ho asi před dvaceti lety. Vložil jsem do něj tenkrát téměř veškeré úspory najednou a pak se nemusel starat o nějaké pravidelné srážky z mého důchodu. Mělo to i jinou velkou výhodu. Kromě každoročního státního příspěvku, který byl tehdy ve výši 4 5000 Kč za rok jsem pobíral ještě další tři procenta úroků. Z vyšší uložené částky jsou samozřejmě i vyšší úroky. Stavební spoření jsem si držel podstatně déle, než bylo tehdy požadovaných 5 let. Nevím to už přesně ale ,,stavebka" a jeho tehdy velkých výhod jsem využíval po téměř dvojnásobně dlouhou dobu, než bylo stanovenou povinností. Za to téměř desetiletí spoření jsem na státních příspěvcích a úrocích našetřil několik desítek tisíc. Jen jsem měl trochu našetřeno, hned jsem to přidal na ,,stavebko". A úroky byly tím pádem vyšší a vyšší. Jak jsem mohl z tak nízkého důchodu něco našetřit. Nebylo to zdaleka jen tím, že mi odpadly výdaje za auto a dovolené. Šetřil jsem jak se dalo každou korunu. Jsem sice kuřák a neodepřu si ani pivo, ale i na těchto pro nemajetné lidi poměrně vysokých výdajích se dá hodně ušetřit. Cigarety jsem si vždy balil a nestyděl se za to, že kouřím dnes už nedostupný tabák na vykuřování skleníků s názvem Golem. Ten byl mnohonásobně levnější než ostatní tabáky. Co se týká piva, zásadně nenavštěvuji restaurace, kde je drahé a dokonce si kupuji pivo jen když je v supermarketech ve slevové akci. To samé dělám i s potravinami. Drtivou většinu jich nakupuji ve slevách, třeba do zásoby. Tímto způsobem lze ušetřit další tisíce, které za ta léta šetření na byt vzrostly na desetitisíce. A ještě na jedné věci se dá hodně ušetřit. Myslím tím dnes nestydatě drahou dopravu. Na kratší vzdálenosti, myslím tím především naše město Kladno se pohybuji zásadně pěšky. Městskou dopravou jsem u nás nejel snad 10 let. Na delší vzdálenosti mimo město pak používám kola. Nejen, že tím ušetřím další tisíce, ale navíc dělám něco pro své zdraví a kondici. To všechno by nestačilo, kdybych si ke svému důchodu nepřivydělával. Klasickou stálou práci jsem vykonávat nemohl. Nejen ze zdravotních důvodů, ale i proto, že bych mohl přijít o důchod. Mohl jsem však jako externista psát hned do několika listů současně, mohl jsem si přivydělat na nárazových krátkodobých brigádách. Výrazně mi pomohlo tzv. chráněné zaměstnání, které vykonávám už asi deset let. Začínal jsem s ním kdysi v kladenském BAOBABU tj. organizaci, která zaměstnává pouze lidi s duševním onemocněním. Bylo to sice zaměstnání jen na částečný pracovní úvazek a jen na určitou dobu. Myslím, že jsem v organizaci BAOBAB pracoval asi 2 roky. Když jsem povolenou dobu vyčerpal, hned jsem si našel jiné chráněné zaměstnání v Zapsaném spolku ,,Dobré Místo". Využil jsem svých jistých novinářských zkušeností a jsem zde zaměstnán již téměř 6 let. K novinářské práci mi tam časem přibyla ještě práce tzv. pomocného Peera v bohnickém Peer Klubu. Peníze jsem si nikdy od nikoho nepůjčoval, nikdy jsem nevyužil nějaké oficiální půjčky, nebo hypotéky, nikdy jsem neměl nějaké dluhy. Přesto se mi na byt našetřit podařilo. Pravda trvalo to snad 15 let, ale nikde jsem se nezadlužil a dnes proto také nemusím nic splácet.