– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Nový web naleznete na adrese www.lidemezilidmi.cz

Můj život v poklusu aneb jsem přetížený, ale spokojený

8. 12. 2017

Jako chlapec i dospívající mladík jsem nejraději četl knihy známého českého autora pro mládež Jaroslava Foglara. Tento autor nezapomenutelných ,,Rychlých šípů", nebo ,,Hochů od Bobří řeky" napsal celkem kolem 30 knih, vesměs pro mládež. Jedna z nich se však trochu odlišuje od těch ostatních. Její název zní ,,Život v poklusu." Jedná se vlastně o jakýsi životopis autora. Jaroslav Foglar se v něm zaměřuje na svá dospělá léta spisovatele, šéfredaktora oblíbených časopisů pro mládež, vedoucího skautského oddílu tzv. ,,Dvojky" i svůj osobní život. Měl toho na starosti tolik, že svůj životopis nazval skutečně příznačně jako ,,Život v poklusu".

Já se samozřejmě nemohu srovnávat se slavným spisovatelem a po celá dlouhá desetiletí skvělým vedoucím skautského oddílu. Přesto mi způsob mého života nyní tak trochu ten jeho život v poklusu připomíná. Nikoli jeho úspěchy, které já nemám, ale jeho pracovním vytížením. Poté co jsem se dostal z letošních letních depresí, žiju nejméně od začátku září skutečně vyloženě ,,v poklusu". Jsem sice invalidní důchodce III. stupně, ale snad nikdy v životě jsem neměl takový nedostatek času jako teď. Třikrát týdně dojíždím do Prahy/ne úplně vždy se mi to podaří/, kde pracuji jako pomocný Peer v bohnickém Peer Klubu. Píšu své články na webový portál www.lidemezilidmi.cz. Asi tak od letošního července jsem na web nikdy nedodal méně než 15 článků za měsíc. Dříve jsem jich psal sotva polovinu. Samotné psaní mě ani tak časově nezatěžuje. Zdůrazňuji přitom, že nejsem žádný administrativní pracovník a dodnes umím psát na počítači pouze jedním prstem. Mnohem obtížnější než samotné psaní je ustavičné shánění lidí, o kterých by se dalo napsat a jejich přemlouvání. Studuji hned na Dvou Universitách Třetího věku, na obou současně už asi 5 let. Kromě toho jako externista píšu do klasických listů. Od začátku letošního října přednáším dvakrát do měsíce historii seniorům v kladenské organizaci LABYRINT. Protože senioři mají nečekaně veliké vědomosti, příprava na přednášky také zabere něco času. Každý týden chodím hrát v Bohnicích s pacienty fotbal i florbal. Zdaleka nejvíce času nyní, když nemusím pracovat na zahradě zabere péče o staré a nemocné rodiče. Jsou to především nákupy po celém Kladně. Některé supermarkety jsou od mého bydliště vzdáleny třeba 3 kilometry. Přitom městskou dopravu po Kladně vůbec nepoužívám. Na nákupy nechodím pěšky, ale zásadně běhám, aby to bylo rychlejší. Normálně si jít zaběhat, nebo projet na kole jako dřív teď prakticky vůbec nemůžu. Není na to čas. Přesto toho po nákupech naběhám co se týče kilometrů víc než dřív. Do konce roku chybí ještě necelý měsíc a již mám naběháno za letošní rok kolem tisíce kilometrů./Vše si měřím krokoměrem./ Rodičům se snažím pomáhat i jinak než nákupy a to např. s praním prádla, nebo úklidovými pracemi. Samostatnou kapitolou je péče o naši zahradu v zahrádkářské kolonii. O tu se teď na přelomu podzimu a zimy samozřejmě starat nemusím. Ale na jaře, v létě i začátkem podzimu tam musím docházet aspoň obden a především zalévat, odplevelovat a sekat trávu. Kdybych to nedělal, zahradu by nám Svaz zahrádkářů odebral. Není zrovna lehké být na práci na poměrně velké zahradě sám. Zatím ji však držím za každou cenu. To vše co dělám je na úkor mých koníčků a zájmů. Což o to, kniha se dá číst třeba na cestě vlakem do Prahy, sportovat, respektive běhat se dá třeba na nákupy, nebo zahradu. Jednoho koníčka jsem se ale z nedostatku času vzdát musel. V minulosti jsem se hodně věnoval turistice, ať už pěší, nebo na kole. Navštívil jsem tak jistě stovky památek a turistických zajímavostí. Tohle teď nemám. Je mi to líto? Snad. Osobně si myslím, že práce pro druhé je mnohem víc, než dělat něco sám pro sebe. Na tu spoustu svých koníčků teď mám málo času a to ještě žiju vyloženě ,,v poklusu". Přesto se vnitřně cítím tak nějak lépe než dřív. Kéž mi ten ,,život v poklusu" vydrží co nejdéle.

Luboš Hora-Kladno