U nás se s nejstaršími kamennými hrady setkáváme ve 12. století. Před tímto obdobím u nás pochopitelně též existovala opevněná místa. Soudobé prameny je dokonce též nazývaly hrady. Dnes jim svým způsobem nesprávně, ale vžitě říkáme hradiště, případně hradiska. Až téměř do 30. let 13. století existovaly hrady a hradiště vedle sebe. Jaký byl mezi nimi tedy zásadní rozdíl? Opevněná hradiště si naši slovanští předkové začali stavět již někdy v 8.století. Tehdy kromě ochrany svých stálých obyvatel poskytovala i útočiště zemědělcům z celého okolí v čas nebezpečí. Rozloha hradišť proto musela být podstatně větší než tomu bylo u pozdějších hradů.. Jejich opevnění nebylo sice tak důkladné, ale zato dosahovalo značné délky a aby mohlo být bráněno , muselo být obsazeno obránci z okolních vsí. Podle místa, které si stavebníci vybrali pro stavbu, rozeznáváme hradiště výšinná-na kopci a blatná-stojící sice v rovině, ale chráněná vodou. Toto základní dělení platí i pro pozdější hrady. Pokud byla u výšinných hradišť staveništěm ostrožna-jazykovitý, stráněmi ohraničený výběžek většího terénního útvaru, spoléhalo se především na strmost a obtížnou přístupnost srázů a toto místo bylo opevněno jen slabě.
Nejpozději v 10. století se u ústředních hradišť vyděluje zvláštní prostor, samostatně opevněná část, zvaná akropole. Ta je sídlem pána-kmenového knížete , případně jeho správce a je nejdůkladněji opevněna. Navíc se v ní, z kamene staví na svou dobu výstavné paláce a vznikají tu i krásné kostely v předrománském nebo románském slohu. Rozlehlejší část hradiště před akropolí určená řadovým poddaným má naopak často stavby ze dřeva. I tato část je ale chráněna opevněním. Opevnění středověkého hradiště tvoří především navršené valy z hlíny. /na většině někdejších hradišť jsou patrné dodnes/. Tyto valy, dosahovaly výšky i několik metrů a byly zpevněny kamennou čelní zídkou. Nejstarší hradiště mívala pouze dřevěné opevnění, které tvořila palisáda z hustě vedle sebe zatlučených špičatých kůlů. Čelní stranu zpevňovala a před ohněm chránila z kamene nasucho poskládaná zeď. Podobná zídka, nebo roubená stěna zajištovala i zadní stranu dřevěné hradby. Takto stavěné hradby byly na několika místech proloženy branami. Hodnotíme-li hradiště jako celek, je na první pohled nápadné rozdělení funkcí všech jeho částí. Obranu vnější části zajištovala pouze obvodová hradba a za ní stávala většinou značně neuspořádaná a z velké části dřevěná zástavba pro poddaný lid, která se na samotné obraně hradiště nijak nepodílela. Mnohem důkladněji a prakticky jen z kamene byla opevněna vnitřní část hradiště, již zmíněná akropole-sídlo knížete, nebo jeho správce. Mohutné zdivo s lícemi zbudovanými z pečlivě opracovaných kvádříků bylo stavěno většinou z opuky. Našimi nejznámějšími hradišti jsou především ústřední sídla kmenových a rodových knížat. Tak třeba rod Přemyslovců vlastnil hradiště na Pražském hradě, Budči, Levém Hradci, nebo to pohraniční v Libušíně u Kladna. Ústředním hradištěm kmene Lučanů byla Vlastislav u Lovosic. Kmen Zličanů měl zase svou Kouřim. Mocný kmen Charvátů v čele s rodem Slavníkovců si postavil na soutoku řek Cidliny a Labe Blatné hradiště Libici nad Cidlinou.
Luboš Hora-Kladno
