První polovina 11. století byla časem svrchované nadvlády římskoněmeckých císařů nad velkou částí Evropy. Světská moc v ní měla na vrh nad církevní mocí, včetně papežů. Ve druhé polovině téhož století se církev snažila vymanit ze světské nadvlády a rozhořel se tzv. boj o investituru/uvádění církevních hodnostářů v úřad/. Zatímco o této záležitosti dříve rozhodovali světští vládci římskoněmecké říše, nyní se snažila církev osamostatnit./Dle mého názoru v tom hrála nemalou roli i touha církve po majetku, což ale odporuje prvotním zásadám Bible, že církev má být chudá, jako byl i Ježíš Kristus./
V dlouho trvajícím sporu o prvenství v křesťanském světě mezi dvěma silami papežstvím a císařstvím se rozhořel boj právě v době vlády knížete Vratislava II. Jako hlavní protivníci tak proti sobě stanuli papež Řehoř VII. a římskoněmecký císař Jindřich IV. Evropa se díky tomu rozdělila na dva tábory. Zatímco Polsko a Uhry stály na straně papeže, český kníže Vratislav II. zůstal až do konce života věrný císaři Jindřichu IV. Bezpočtukrát se Vratislav se svým vojskem vyznamenal v mnoha válečných taženích proti papežské straně a vlastně jako jediný ze spojenců císaře Jindřicha, ho nikdy nezradil. Svým postojem projevil zásadovost, v tehdejší době zcela nezvyklou a proto ho osobně řadím mezi nejvýznamnější česká knížata, ne-li panovníky celé české historie. / Vždyť zásadovost, jak v dalších částech mého seriálu poznáme, postrádal minimálně do jisté míry i ,,největší Čech všech dob" Karel IV./ Vratislav pomáhal Jindřichovi i v jeho nejtěžších chvílích, kdy se od něj všichni ostatní spojenci odvrátili. Čeští bojovníci například svou udatností při řeži na římských hradbách se výrazně podíleli na dobytí Říma v roce 1084. O rok později se kníže Vratislav II. dočkal zaslouženého ocenění.
Na dvorském sjezdu v Mohuči mu Jindřich IV, udělil královský titul/ovšem jen doživotní nevztahující se dědičně na jeho potomky/. Zároveň ho i zbavil povinnosti poplatků, které musel český stát do té doby Říši platit.
15. června 1085 se na Pražském hradě konala vůbec první královská korunovace. Toto datum osobně považuji za jedno z nejdůležitějších v celých českých středověkých dějinách. Je jen škoda, že ho málokdo zná.
Luboš Hora-Kladno
