Mácha v tomto románu líčí věznění krále a jeho dramatický útěk z Křivoklátu/ve skutečnosti k tomuto útěku nedošlo/. Já jeho román četl hned několikrát, včetně dalších tří nedokončených částí, které mají názvy podle českých hradů -Karlův Tejn/Karlštejn/, Valdek a Vyšehrad a doslova jsem mu propadl. Máchu jsem vyloženě kopíroval, ovšem spíše stylistikou jazyka s četnými přechodníky a nikoli samotným příběhem. Můj příběh je zcela jiný a mnou vymyšlený, ikdyž se také točí okolo králova útěku z Křivoklátu. Proto jsem také svůj pokus o historický román nazval ,,Útěk". Pro mě ovšem neznamenal jen útěk krále ze zajetí, ale i můj útěk z drsného ,,věznění" v beřkovické léčebně i útěk z neradostné skutečnosti do světa vysněných ideálů. V mém románu neutíká z Křivoklátu samotný král, jako u Máchy, ale jeho oddaný a k smrti věrný rytíř Lumír Sokol z Jinčova-hlavní hrdina mého příběhu jedna z mála mnou ryze vymyšlených postav mého ,,Útěku". V mém románu totiž vystupují i postavy historicky skutečné, kterýmijsou vedle krále například šlechtici Zikmund Huller, Čúch ze Zásady, Jíra z Roztok, nebo Jiroš z Hradiště. Hlavnímu hrdinovi mého románu Lumíru Sokolovi z Jinčova se za až extrémně dramatických okolností podaří uprchnout z Křivoklátu až do Prahy, odkud přivádí pomoc a král Václav je nakonec osvobozen. Na útěku se Lumír, opět za extrémně dramatických okolností setkává s ideálem ženy pannou Radmilou, žijící ve velké bídě se svým otcem v křivoklátském podhradí. Oba mladí lidé se do sebe okamžitě zamilují takříkajíc až za hrob. Ramila i její otec pomohou Lumírovi v pokračování jeho útěku, který se nakonec zdaří. Když se Lumír vrací z Prahy na Křivoklát s pomocí králi, vrací se i pro svou životní lásku Radmilu. Nachází ji i jejího otce však zavražděnou královými odpůrci. Dramatickým koncem je Lumír zdrcen, ale nakonec nekončí jako poražený.
Nachází po všech těch dramatických událostech nový smysl svého života. Vždy a všude pomáhat všem bědným, ponižovaným i utlačovaným, bez ohledu na vlastní štěstí. Příběh ryze romantický je psaný i zcela netypickým romantickým jazykem s množstvím dnes již nepoužívaných přechodníků typu ,,neštastnát lásko srdce mého".
Již jen z těchto důvodů by neměl vůbec šanci k vydání. Já se ho také ani nepokoušel nikde nabízet. V rukopisu ho mám doma ale dodnes a vždy, když jsem psychicky na dně, se k němu vracím a čtu si. A vzpomenu si vždy za jakých okolností jsem ho napsal. A to mi dává sílu pouštět se znovu a znovu do třeba předem prohraného a beznadějného boje se životem.
Luboš Hora-Kladno
