– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Jak jsem trávil vánoce

2. 1. 2019

Poslední vánoce, tedy ty v právě uplynulém roce 2018 se v mém případě nijak výrazně nelišily od těch několika předchozích. Pokud snad ano, pak byly ještě o něco depresivnější. Trávil jsem je pouze s maminkou, která je na tom navíc rok od roku pohyblivě hůře. Z těchto důvodů se dostane ven, jen za pomoci francouzských holí a ujde i tak maximálně několik set metrů. I doma si při pohybu v bytě musí pomáhat francouzskou holí. Jen v sedě a v leže ji silně poškozené koleno, ve které voperovaná endoprotéza již po více než 10 letech dosloužila, nebolí. I pouhé stání ji bez pomoci hole dělá problémy. Z těchto důvodů se nemohla pouštět do žádných větších vánočních příprav, které ještě před takovými 3-4 lety byly především na ni. Je velké štěstí, že bydlí ve stejném paneláku i vchodě jako já, jen o tři patra níže. Já zase s vánočními přípravami dosud nemám žádné velké zkušenosti. A tak jsem jen jako v posledních letech již obvykle ,,běhal" po nákupech potřebných potravin, pomáhal s předvánočním úklidem a vykonával práce příslušející spíše ženám.

Ale nijak moc mi to nevadilo. Snažil jsem se zařídit vše potřebné a zbytek pouze doma zvládla maminka sama. Navíc my nikdy vánoce nijak bouřlivě neslavili a to ani v době, kdy byla mamka dobře pohyblivá. Tradiční vánoční ,,rituály" jako je společná štědrovečerní večeře a předávání vánočních dárků jsme ani letos neporušili. Tím ale pro nás vánoce skončily vlastně už na Štědrý večer. Oba dva následující vánoční svátky pro mě byly v podstatě všedními dny. A to jsem přitom alespoň hodně umírněně věřící. Na televizi jsem téměř nekoukal. Tolik oblíbené vánoční pohádky jsem neměl rád vlastně nikdy. Snad už proto, že jsou to právě jen neskutečné i neuskutečnitelné pohádky, které se navíc opakují rok od roku vždy znovu a znovu. Vánočního cukroví jsme měli jen minimálně-to co nám věnovaly maminčiny známé. No ,alespoň jsem nezhřešil vůči své tělesné váze, když už jsem zhřešil vzhledem k uctívání křesťanských svátků. Po oba svátky vánoční jsem si byl dokonce alespoň na chvíli zaběhat. A když už jsem byl doma? Průběžně jsem zaskakoval o ty tři patra níže, jestli maminka nepotřebuje s něčím pomoci. A když jsem měl vyloženě volno? Nepustil jsem si televizi s pohádkami, ale na notebooku své oblíbené filmy, stažené z internetu. Tak jsem prožil své poslední vánoce a abych byl upřímný jsem rád, že jsou už za mnou. Podstatně více než samotné vánoční dny, mě potěšila dvě předvánoční setkání v Bohnicích s pacienty i spoluzaměstnanci ať už v tamějším Peer-klubu, nebo v prostorách mého zaměstnavatele Zapsaného spolku ,,Dobré místo" na pavilonu 19. Stejně tak větší množství přátelských telefonátů, ať už volal někdo mě, nebo já jemu.

Luboš Hora-Kladno