Jak sami sobě stojíme v cestě ke štěstí

Takový pocit vyvolává v člověku dojem, že je nešťastný. Dokonce ho může zavést až do úplných propastí. Výsledkem jsou pak úzkostné poruchy, deprese, chorobná závislost i psychosomatická onemocnění. Většina duševních onemocnění pochází právě z narušeného pocitu vlastní hodnoty. Každý člověk ve společnosti má alespoň někdy problémy s pocitem vlastní hodnoty. I lidé vyloženě úspěšní bývají sami se sebou nespokojení a nedokážou se upřímně radovat z toho, čeho dosáhli. Například i výherci milionových částek upadají do depresivních krizí. Pocit vlastní hodnoty se nezlepšuje ani, když se člověk sebevíce snaží. Chvála od jiných může být někdy škodlivá, nebo alespoň nevhodná. Někteří lidé ani chvilku neposedí, pořád musí pracovat a přesto nejsou v životě šťastní. Lidé se slabým pocitem vlastní hodnoty dělají stále stejné chyby.

Nejedná se většinou o případy, které by se týkaly mě samotného, ale zato mnoha jiných lidí, které jsem sám poznal, samozřejmě většinou na psychiatrii. Proč tedy takoví lidé sami sobě stojí v cestě ke štěstí? Jedná se převážně o lidi, kteří mají pocit vlastní hodnoty oslabený, nebo vyloženě narušený. Ve svém současném životě si nemyslím, že by se mě samotného vše výše uvedené nějak vyloženě týkalo. V minulosti jsem si tím vším také ale zcela jistě prošel a to dokonce dlouhodobě.

Pozitivní pocit vlastní hodnoty není ničím jiným, než základem zdravého, naplněného a spokojeného života. Při svém častém styku s lidmi, zejména s těmi s narušenou psychikou jsem si teprve po dlouhých letech, ne-li celých desetiletích uvědomil, že takoví lidé mají jistá vnímání v duši, které je zavádějí do stále stejných slepých uliček a činní je trvale nešťastnými. Nazval bych je jako tajná vnímání, protože v člověku pracují aniž by si to sám uvědomoval. Tato tajná vnímání, nebo chcete-li vjemy se dle psychologa H.-P.Rohra podobají počítačovému softwaru, který dovoluje pouze určité operace, zatímco jiné zcela vylučuje. Lidé s vnímáním s narušeným pocitem vlastní hodnoty, jsou obvykle naprogramováni tak, že překážejí sami sobě, svému vlastnímu štěstí a spokojenosti. Sami o tom ale nevědí. Je třeba, aby každý takový člověk dokázal rozpoznat svůj tajný způsob vnímání a především mu dokázal porozumět. Je ale třeba poznat i nevhodné pokusy o překonání těchto vjemů. Takové nevhodné pokusy označím jako antivjemy. Změna u člověka pak může nastat jedině v případě, že se mu podaří získat do duše zcela zdravé nové vjemy. Sám jsem ještě v nedávné minulosti pocity vyložené nespokojenosti se svým životem měl. Ne, že bych byl v současné době se svým životem vyloženě spokojený. To tedy určitě ne. Vyloženého štěstí a spokojenosti se svým životem nemůže člověk dosáhnout podle mého názoru nikdy, stejně jako nikdy nemůže dosáhnout úplné dokonalosti. Ani by to nebylo dobré. Některé tajné vjemy u mě přetrvávají stále. Ale snad se mi podařilo získat pro svou psychiku alespoň částečně některé ty nové a zdravé způsoby vnímání. Sám na sobě jsem poznal, že nejlepším způsobem jak bojovat proti psychickým problémům, je být ustavičně v činnosti. To jsem byl dříve také, ale v něčem je přece podstatný rozdíl. Zatímco dříve jsem se věnoval především svým zálibám a koníčkům a později své práci redaktora a novináře, v současné době jsem k tomu přidal něco mnohem podstatnějšího. Snažím se pomáhat svým starým a nemocným rodičům. Vzhledem k matčině hodně omezené pohyblivosti se jedná především o nákupy a o domácí práce, které zvládá jen těžko, jako je např. větší úklid, praní, mytí oken, úklid společných prostor v panelovém domě apod. Přitom stále pracuji v Bohnicích jako pomocný terapeut a i když do Prahy oficiálně musím dojíždět do tohoto zaměstnání jen 1X v týdnu, jezdím tam často 3x, nebo alespoň 2x. K tomuto zaměstnání jsem si přidal další. Jednou za dva týdny přednáším historii kladenským seniorům. Přednáška je sice dvouhodinová, ale příprava na ni také něco času zabere. A svých koníčků jako je sport, historie a literatura jsem se nevzdal. Jen se jim teď věnuji méně. Na jaře mi přibude ještě další činnost - péče o naši zahradu v zahrádkářské kolonii, na kterou budu úplně sám. Vše budu asi zvládat jen s vypětím všech sil. Nezastavím se a nebudu mít na nic čas. Snad toho budu mít po fyzické stránce někdy opravdu až do stavu vyčerpání. Ale předpokládám, že psychika bude dobrá. Proč? Budu se přece snažit být užitečný a to nejen sobě. Práce pro druhé mě dokáže vnitřně uspokojit, jedno, zda je fyzická, nebo psychická. To jsem poznal žel až teprve nedávno, vlastně někdy v první polovině loňského roku. Od té doby nejsem se svým životem nespokojený, tolik jako dřív. Snad jsem prospěšný nejen sobě, ale i jiným. Samozřejmě mohl a měl bych pracovat a být v ustavičné činnosti ještě více. Budu se o to i snažit. Nějaké dokonalosti pochopitelně nedosáhnu. Ale alespoň se jí budu výše uvedeným způsobem trochu přibližovat. A pak bych se měl úplně zbavit pocitů osobní malé hodnoty v životě a dosáhnout definitivně alespoň částečné spokojenosti. Spokojenost s vlastním životem nejsou peníze a dokonalé finanční zabezpečení, ani vysoké společenské postavení a asi ani dočasné úspěchy v nějaké činnosti. Ta spokojenost spočívá v něčem jiném. Je velká škoda, že jsem k tomu dospěl tak pozdě.