– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Nový web naleznete na adrese www.lidemezilidmi.cz

Názor odborníka se kterým nesouhlasím

14. 2. 2018

Při své poslední hospitalizaci v Sadské na přelomu let 2017 a 2018 se mi do rukou dostala kniha jistého německého autora Heinze-Petera Rohra. Nevím, zda je výše uvedený autor odborníkem v oblasti psychiatrie, nebo psychologie, ale nepovažuji to za příliš důležité. Knihu s názvem ,,Nedostatečný pocit vlastní hodnoty", kterou mi půjčila paní primářka ze Sadské jsem přečetl s výsledkem trochu rozpačitých vlastních závěrů. Nevyhovoval mi už přístup autora k jeho psychologickému náhledu na člověka. Heinz-Peter Rohr ve své práci nepřímo nahlíží na lidskou osobnost jako na počítačový software, ve kterém jsou v lidské duši nainstalovány jak sám uvádí jisté škodlivé tzv. ,,Tajné programy", které lze přeinstalovat bud negativními vesměs škodlivými ,,Antiprogramy", nebo pozitivními a prospěšnými tzv. ,,Novými programy". Autorovo byt nepřímé přirovnání člověka k počítači osobně nepovažuji za příliš šťastné. Lidská bytost dle mého názoru nemůže jednat jako počítač, tedy předem naprogramovaně, ale jedná spíše spontánně, podle vlivu dané situace a také pod vlivem emocí. Takto přece žádný počítač pracovat neumí. Navíc programy v počítačích se stejným operačním systémem jsou vesměs téměř shodné, nebo alespoň minimálně hodně podobné. A každá lidská bytost je přitom zcela jiná. Že-by autor neznal jeden z nejzákladnějších zákonů psychologie/respektive výše řazené filozofie/-,,Kolik je lidských bytostí, tolik je názorů a tím dle mě i tolik lidských psychik." Nicméně po celkem letmém přečtení knihy jsem dospěl k závěrům: V něčem s H.-P. Rohrem souhlasím, s něčím určitě ne. Autor například mezi tzv. výše uvedené škodlivé antiprogramy řadí též ,,perfekcionalismusismus", ,,workholismus", nebo chorobnou ,,závislost na sportu." Tyto jeho tzv. antiprogramy já sám osobně za škodlivé nepovažuji.

Co je špatného na tom, když se člověk snaží vždy odvádět co nejlepší, dle autora perfektní výkony v jakékoli oblasti? Je snad lepší odvádět práci polovičatou, nedbalou, nebo dokonce vyloženě špatnou? Co je špatného na tom trpět dle autora tzv. ,,workholismem" tedy závislostí na práci a pracovních výkonech? Dle autora je asi lepší pracovat méně, nebo snad v krajním případě nepracovat vůbec. Pravda, přehnaná práce lidskou bytost vyčerpává psychicky i fyzicky. Pokud však člověk nepracuje vyloženě pro maximální osobní finanční zisk, ale pro druhé, respektive pro společnost, může být autorův negativní workholismus naopak vysoce pozitivní. A závislost na sportu. Již s ní mám jisté zkušenosti. Snad již jsem v poslední době na sportování a pohybu dokonce alespoň zčásti závislý. Snad už se u mě při i jen velmi krátkodobé absenci pohybu objevují ,,abstinenční příznaky", které mohou znamenat až jejich přeměnu v deprese. Protože se věnuji převážně sportům vytrvalostním snad se u mě vytváří hormon endorfin a při jeho nedostatku mám ,,absťáky". S tím bych s autorem ještě souhlasil. Ale srovnávání endorfinů s amfetaminy je pro mě naprosto nepřípustné. H.-K. Rohrovi jsou asi sympatičtější lidé, kteří se pohybují málo, nebo dejme tomu přiměřeně/PAK JE OTÁZKOU CO U AUTORA ZNAMENÁ SLOVO PŘIMĚŘENĚ/.Knihu jsem přečetl jen letmo. Jsem zvyklý na jiné autory a jiné knihy. Byt se netýkají vyloženě psychologie, na psychiku člověka dokáží zapůsobit podstatně více než nějaký německý pisálek, byt se zkušenostmi a vzděláním v oblasti psychoterapie..Rozdíl meziH.- P.Rohrem a dejme tomu Lvem Nikolajevičem Tolstým, Viktorem Hugem, nebo Fjodorem Michailovičem Dostojevským, kteří psali svým způsobem hodně psychologicky zaměřené romány je podobný rozdílu mezi špendlíčkem a mrakodrapem.

Luboš Hora-Kladno