Co je špatného na tom, když se člověk snaží vždy odvádět co nejlepší, dle autora perfektní výkony v jakékoli oblasti? Je snad lepší odvádět práci polovičatou, nedbalou, nebo dokonce vyloženě špatnou? Co je špatného na tom trpět dle autora tzv. ,,workholismem" tedy závislostí na práci a pracovních výkonech? Dle autora je asi lepší pracovat méně, nebo snad v krajním případě nepracovat vůbec. Pravda, přehnaná práce lidskou bytost vyčerpává psychicky i fyzicky. Pokud však člověk nepracuje vyloženě pro maximální osobní finanční zisk, ale pro druhé, respektive pro společnost, může být autorův negativní workholismus naopak vysoce pozitivní. A závislost na sportu. Již s ní mám jisté zkušenosti. Snad již jsem v poslední době na sportování a pohybu dokonce alespoň zčásti závislý. Snad už se u mě při i jen velmi krátkodobé absenci pohybu objevují ,,abstinenční příznaky", které mohou znamenat až jejich přeměnu v deprese. Protože se věnuji převážně sportům vytrvalostním snad se u mě vytváří hormon endorfin a při jeho nedostatku mám ,,absťáky". S tím bych s autorem ještě souhlasil. Ale srovnávání endorfinů s amfetaminy je pro mě naprosto nepřípustné. H.-K. Rohrovi jsou asi sympatičtější lidé, kteří se pohybují málo, nebo dejme tomu přiměřeně/PAK JE OTÁZKOU CO U AUTORA ZNAMENÁ SLOVO PŘIMĚŘENĚ/.Knihu jsem přečetl jen letmo. Jsem zvyklý na jiné autory a jiné knihy. Byt se netýkají vyloženě psychologie, na psychiku člověka dokáží zapůsobit podstatně více než nějaký německý pisálek, byt se zkušenostmi a vzděláním v oblasti psychoterapie..Rozdíl meziH.- P.Rohrem a dejme tomu Lvem Nikolajevičem Tolstým, Viktorem Hugem, nebo Fjodorem Michailovičem Dostojevským, kteří psali svým způsobem hodně psychologicky zaměřené romány je podobný rozdílu mezi špendlíčkem a mrakodrapem.
Luboš Hora-Kladno