– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Nový web naleznete na adrese www.lidemezilidmi.cz

Za loňský rok jsem naběhal přes 1 000km. Letos to musí být více.

14. 2. 2018

Od dětských a hlavně dospívajících let jsem měl vždy blízko k aktivnímu pohybu. Jako dorostenec i na počátku dospělosti jsem hrál soutěžně fotbal i futsal. Kromě toho jsem se rekreačně věnoval i jiným sportům, jako např. hokejbalu, florbalu, tenisu, stolnímu tenisu, nebo basketu. Ještě nedávno jsem jezdil i hodně na kole. To jsem dokázal najezdit i několik tisícovek kilometrů za rok. V poslední době nemám, především kvůli pomoci svým starým a nemocným rodičům a od jara do podzimu navíc kvůli práci na zahradě v zahrádkářské kolonii, na kterou jsem nyní úplně sám, na tyto aktivity dostatek času. Přesto se sportu věnuji pořád. Jen jsem si musel své aktivní sportování poněkud upravit. Fotbal i florbal si chodím zahrát téměř každé úterý, kdy jsem celý den ve svém zaměstnání v Psychiatrické nemocnici Praha-Bohnice. Hraji tam s místními i bývalými pacienty. Mým hlavním sportem, kterému se teď věnuji, je ale vytrvalostní běh.

Ne, nemám z výše uvedených důvodů dostatek času na to jít si jen tak zaběhat. Ale běhám stejně a navíc tuto aktivitu spojuji s užitečnou pracovní činností. Když jedu do pražských Bohnic do zaměstnání vlakem, běžím 2km na vlakové nádraží v Kladně a při návratu stejnou vzdálenost domů. Často chodím rodičům nakupovat do kladenských supermarketů. Díky krokoměru znám vzdálenosti. Třeba do PENNY je to 1 km, do KAUFLANDU 2 a do TESCA 3 kilometry. Vždy běžím s prázdným batohem na zádech tam a s nákupem zase zpátky. Běhám stejně tak i na naši zahradu, která je vzdálena od mého bydliště 2km a zase tam i zpět. Po našem městě Kladně vůbec nepoužívám městskou hromadnou dopravu a dokonce ani téměř nikdy se nepohybuji jen chůzí. Všechno si poctivě odběhám. Běhám tak i ,,dělat své články" na web i do novin. Má to hned dvě velké výhody. Tím během ušetřím hodně času, který je mi tak drahý a navíc zlepšuji svou fyzickou kondici. Všechny vzdálenosti v Kladně mám díky krokoměru už v hlavě a všechny ty naběhané kilometry si pečlivě zapisuji do kalendáře. Už jsem si stanovil i svou normu naběhaných kilometrů, která čítá nejméně 100km za měsíc. Za rok bych tedy měl naběhat tímto způsobem 1 200km. V loňském létě jsem na tom byl psychicky hodně špatně. Díky svým fobiím jsem nevycházel z bytu a za celé léto tak nenaběhal snad ani stovku kilometrů. Těch dvanácti stovek jsem proto tedy loni nedosáhl. Alespoň tisícovku za rok jsem ale přesto překročil. Letos to musí být určitě lepší. Nespokojím se ani s tou dvanáctistovkou kilometrů za rok, ale chtěl bych jich naběhat 1 500. Na konci ledna letošního roku mám zatím již více než stovku kilometrů za sebou. Když se mi to bude dařit každý měsíc měl bych svého vytčeného cíle dosáhnout. Jen aby nepřišly zase psychické problémy s fobiemi.

Luboš Hora-Kladno