Teprve dvě knihy o mladých toxikomanech, které mám ve své bohaté knihovně mě přesvědčily o opaku. Té první od Radka Johna s názvem ,,Memento" jsem takovou důležitost nepřikládal, protože jak autor v úvodu uvedl jednalo se vlastně o jím vykonstruovaný příběh, třebaže na základě skutečných zážitků opravdových toxiků.
Tu druhou ,,My děti ze stanice ZOO" od německé autorky Christiane F. jsem si sehnal docela nedávno v jedné z nádražních knihovniček, kde je možno si vzít nějakou knihu zdarma. Protože se jedná o skutečné autobiografické zážitky, spojené s toxikomanií té německé autorky zapůsobila na mě mnohem víc. Šokoval mě zejména fakt, že autorka Christiane měla své první zkušenosti s drogou už někdy ve svých 12 letech. V tomto věku jsem si já ještě hrál snad na písku, nebo maximálně se stejně starými kamarády na vojáky, či indiány. A Christiane, která ve dvanácti letech zkusila kouřit hašiš, byla o pouhý rok a půl později těžce závislá na heroinu, na který si vydělávala prostitucí. Už jen tento fakt je děsivý. Těžce závislá prostitutka v ještě vlastně dětském věku. V tom ranně dospívajícím pak vyložená lidská troska téměř na pokraji smrti, díky cirhóze jater. Je to vůbec možné? Je možné se vyloženě zničit během nějakých 3 let života?
Vždy, když něco podobného čtu, nebo jen slyším někoho vyprávět okamžitě mě napadne, že to musí být přehnané, nebo aspoň hodně přibarvené. Autorka Christiane popisuje své vlastní zážitky tak přesvědčivě a barvitě, že jsem jim i já, se svými sklony nenaletět na nějaké přehánění nakonec uvěřil . Některé zážitky vlastně ještě skoro dětských toxikomanů z té knihy jsou tak otřesné, že se mi místy dělalo až špatně.
I ta první zmíněná kniha ,,Memento" je některými zážitky hlavního hrdiny toxika Michala Otavy děsivá, ale jednak se jedná o příběh uměle vykonstruovaný autorem patrně z nějakého vyprávění toxikomanů, které si mohl spisovatel přibarvit k obrazu svému a hlavně ten hlavní hrdina Michal je na počátku své toxické kariéry už téměř na prahu dospělosti a ve většině příběhu už jako dospělý mladý muž.
Ale když propadne droze dítě v takové míře jako Christiane, je to strašné. Pravda, příběh autorky i hlavní hrdinky knihy se odehrává v tzv. západní společnosti, konkrétně v Západním Berlíně, kde byla problematika toxikomanie ještě aspoň nedávno podstatně větším problémem než u nás, ale zejména po otevření Železné opony,se může mnoho mladých lidí, skoro ještě dětí dostat do problémů jako Christiane. I když si dobře pamatuji, že i za ,,totáče" u nás byli samozřejmě také toxici, ale v podstatně menší míře než na západě, a neslyšel jsem nikdy tak otřesný příběh dítěte-toxikomana který prožila Christiane. Neslyšel jsem ho ani v dnešní polistopadové společnosti, ale fakt že velké procento školou povinných dětí aspoň jednou zkusilo kouřit tzv. trávu je varovným znamením. Vždyť i Christiane začínala ve svých dvanácti s ,,prý" neškodným kouřením trávy.
Luboš Hora-Kladno
