– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Po stopách českých hradů 7. část

2. 3. 2020

Šlechtické hrady za posledních Přemyslovců

Klasické ryze české hrady vznikají na našem území zhruba od začátku 13. století. Hrad si /až na malé výjimky/ mohl do poloviny téhož století postavit pouze český král, případně tehdejší nejvyšší církevní hodnostář v zemi tj. biskup. V polovině 13. století se českým králem stává později velmi mocný Přemysl Otakar II. Ten pokračuje v dostavbě královských hradů založených jeho otcem Václavem I. i zakládá nové. Za jeho vlády si však začíná své hrady ve velké míře stavět i vysoká šlechta, jejíž význam i moc stále stoupají. Takové hrady jsou označovány jako hrady šlechtické. Ty bývají samozřejmě obvykle menší než hrady královské a výrazně u nich převažuje tzv. hrad bergfritového typu podle své hlavní tzv. bergfritové věže. Bergfritová věž má na rozdíl od obytného donjonu/Psal jsem o něm v předchozí části seriálu/ vyloženě obranný a útočištný charakter. Stojí obvykle v čele samotného hradního objektu v jeho nejohroženější části a teprve za ní se na více chráněném místě nachází hradní palác. Bergfritová věž neměla vchod ve své dolní přízemní části a byla přístupná pouze po můstku z hradního paláce zhruba ve střední části své výšky. V případě, že do hradu vnikl nepřítel, hledali jeho poslední obránci útočiště právě v bergfritu, kam se dostali po můstku z paláce, načež tento můstek strhli a nepřítel se nemohl nijak do bergritové věže dostat. Bergfritový typ je poměrně jednoduchým, ale z hlediska obrany i účinným typem hradu.

Žel mnoho původních bergritových hradů bylo později přestavěno na zámky/např. Český Krumlov, Náchod, Frýdlant, Lemberk ad./ a jen z jejich základů lze vyčíst/někdy dost obtížně/ podobu původního hradu. O něco lépe to lze rozeznat u hradních zřícenin. Takovými zříceninami jsou například Valdek v brdských lesích, původně šlechtický později královský Žebrák v okrese Beroun, Krašov na skále nad řekou Berounkou.

Zvláštní skupinu představují hrady králových oblíbenců, kteří mohli využít svého postavení a zajistit si špičkovou stavební huť/dnes bychom řekli stavební firmu/, pracující i na stavbách samotného panovníka. Jejich hrady představovaly jakési miniatury královských hradů. Nejtypičtějším příkladem je vykopaná zřícenina hradu Vízmburku na Trutnovsku. Miniaturou královského hradu s obvodovou zástavbou i obytnou věží -donjonem je i zřícenina hradu v Říčanech u Prahy. Žel v Říčanech byly do prostoru původního hradu postaveny domky městečka a navíc na jejich výstavbu byla podstatná část zříceniny rozebrána. Přiblížit se rozlohou, výstavností i vybavením svých hradů samotnému králi si mohly dovolit pouze nejvýznamnější šlechtické rody. Jako vyloženě typické případy lze uvést pouze dva hrady v Čechách. Prvním je šlechtický hrad Příběnice u města Tábora, který si postavil patrně nejmocnější český šlechtický rod Vítkovců/později Rožmberků/. Druhým pak hrad Stará Dubá nad řekou Sázavou, který byl navíc hradbou spojen s podhradním městečkem zvaným Odranec. Toto spojení hradu s podhradím hradbou je v Čechách unikátní. Tento hrad si už podle jeho názvu postavil mocný rod pánů z Dubé.

U nás vzácnými typy hradů, které kopírují hradní typy z oblasti Podunají jsou například Choustník na Táborsku, nebo Klenová na Šumavě u Klatov. Zcela zvláštními typy jsou hrady, které zcela postrádají nějakou velkou věž/bergfrit, či donjon/ Jejich hlavním opevněním je vysoká obvodová hradba, ke které se zevnitř přikládají nižší obytné stavby.Takové hrady se nazývají bezvěžové. Příkladem jsou například ve východních Čechách Lanšperk nad Orlicí, nebo Pustohrad u Hořic. Záměrně ve svém seriálu vynechávám tzv. městské hrady/např.v Písku, nebo Kadani/, které byly obvykle součástí opevnění středověkých měst. Slavné i složité 13. století končí vlastně až na samém počátku století následujícího zavražděním posledního přemyslovského krále Václava III. roku 1306 v Olomouci. Po krátké době sporů o královský trůn nastává nová doba- Lucemburská a s ní i nové poměry v architektuře českých hradů.

Luboš Hora-Kladno