Například jsem se nemusel tak často holit, protože neoholená tvář stejně nebyla pod rouškou vidět. Mohl jsem si také častěji dopřát pivo, protože z dechu přes roušku nebylo tolik cítit. A když jsem vyjel s rouškou na obličeji na kole do přírody, připadal jsem si tak trochu jako bandita z divokého západu na koni se zahalenou tváří. Když se pak povinné používání roušky trochu zmírnilo a právě například cyklisté ji při jízdě v přírodě mít nemuseli, já ji měl pořád. Jednak na kole mi nevadila nikdy a jednak jsem nechtěl přijít o to dětinské potěšení tak trochu si zahrát na divoký západ.
Rouška na obličeji má ale zejména pro cyklisty a běžce ještě jednu výhodu. Chrání je nejen před koronavirem, ale i před nadýcháním silně škodlivých zplodin z výfuků aut, kterých jezdí po silnicích čím dál více. Ted, kdy snad příkaz povinného nošení roušky na veřejnosti bude za nějaký čas úplně zrušen mě to svým způsobem i trochu mrzí. Už nebudu banditou z divokého západu, už se zase více zařadím do konvenční společnosti. Anebo ne? Chodit v budoucnu až zákaz povinného používání roušky padne stále venku se zahaleným obličejem? To by si asi ostatní lidé ťukali na čelo./V mém případě možná právem. Ostatně papíry na hlavu mám./ Když ale budu i po zrušení zákazu jezdit na kole s rouškou budu se nejen chránit před jedovatými zplodinami z automobilových výfuků, ale zároveň mi zůstane i moje ,,hra na divoký západ“. Tak vidíte, že ty papíry na hlavu mám právem.
Luboš Hora-Kladno
