Které hodnocení je správné? Záleží samozřejmě na subjektivním pohledu a názoru čtenáře. Nejprve ale velmi stručně obsah románu: Vášnivá četba rytířských románů připravila zchudlého šlechtice Dona Quijota o zdravý rozum. Rozhodne se obnovit zašlou slávu rytířství a na vyhublé herce Rosinantě se vydá, vyzbrojen vetchým kopím a štítem, do světa za dobrodružstvím. Protože v rytířských románech má každý hrdina dámu svého srdce, zvolí si Don Quijote prostou děvečku, kterou nazve Dulcineou z Tobosy. Je pro ni v hádce s omezenými kupci zbit. Jeho první výprava tak brzy končí neslavným návratem domů. Na další cesty se vydává, provázen zbrojnošem Sancho Panzou, rozšafným vesničanem, vyloženým protikladem Quijotovým. Sancho Panza nežije pro žádné ideály, ale pro realisticky poživačný a pohodlný konvenční život.
Následují četné příhody, například bitka s větrnými mlýny/domnělými obry/ a stádem ovcí/domnělým nepřátelským vojskem/ i útok na lvy, kteří si pomateného rytíře ani nevšimnou.
Konečně se vrací Don Quijote domů, když se před tím setkal s Dulcineou. Ze svých ,,bludných" ideálů sice vystřízliví, ale protože už bez nich nemůže žít, umírá. Vystřízlivění pro něj znamená smrt. Nad jeho závěrečnými slovy před smrtí: ,,Znám dva Quichoty, toho starého a toho současného. Tomu starému se posmívali a smích jejich nebolel. Toho současného litují a jejich soucit bolí. Jsem stín bývalého Quijota, více nic..." je třeba se zamyslet. Z mého pohledu vyznívá, že Quijotova výstřednost, jeho tragikomické boje a především jeho sen o čisté lásce nejsou vůbec směšné. Naopak je v nich ušlechtilé úsilí o spravedlivější svět i nejčistší city. Je na tom snad něco špatného? Podle mého názoru určitě ne. Proto je pro mne Don Quijote hrdinou nejvýše kladným. Fakt, že byl hrdinou výrazně duševně vyšinutým, na tom nemůže nic změnit....
Luboš Hora-Kladno
