Především v tom, že papežem byl po podstatnou dobu jeho velikých úspěchů Kliment VI. Toho Karel znal už z doby svého dětství. Tehdy byl pozdější papež jen opatem benediktýnského kláštera ve Francii a co je mnohem důležitější i Karlovým osobním vychovatelem. Pozdější Kliment VI.,vlastním jménem Pierre de Rosiére byl mimořádně inteligentní i vzdělaný. Navíc se dokázal skvěle orientovat v problémech tehdejší evropské politiky a byl i výtečným diplomatem. Na Karla v dětství i období dospívání zapůsobil tak, že se stal jeho nejbližší osobou v dospívajícím mládí. Více než vlastní otec. A když se později Rosiére stal papežem Klimentem VI. a tím největší církevní autoritou, dovedl toho jeho přítel i chráněnec Karel využít více než dokonale. Pomohla mu k tomu i vlastní horlivost ve víře, patrně opravdu upřímná. Bez pomoci papeže Klimenta by Karel svého oslnivého vrcholu sotva dosáhl. Před Karlem byl římským císařem Ludvík Bavorský. Toho sice schválili světští feudálové, ale nikdy ne nejvyšší církevní hodnostáři. I Kliment VI. byl proti němu zaujat tak, že ho dokonce prohlásil za kacíře. A právě v tom vycítil Karel šanci. S Klimentem se sešel v tehdejším papežském sídle Avignonu a od této chvíle ti dva určovali další politické osudy Evropy. Oba věděli, že se budou potřebovat. Díky přátelství s papežem dosáhl Karel už roku 1344 povýšení pražského biskupství na arcibiskupství.
Ještě žil Karlův otec Jan, ale jeho syn už tehdy pochopil, co dělá evropskou politiku. Stačil brzy dostatečně proniknout ke kořenům úskočné politické praxe plné intrik a těmto pochybným praktikám se v budoucnu nijak nevyhýbal. Karel nebyl ani nemohl být nějakým morálním ideálem člověka. Proto neváhal zápasit stejnými prostředky jako jeho protivníci. Úskok patřil k osvědčeným prostředkům politického boje. A úskoku nejednou použil ve svých diplomatických tazích i Karel. Nebral žádné morální ohledy na soupeře a intrikoval jak dovedl. Dokonce více a lépe než jiní. Díky papeži Klimentovi se stal nejprve králem římským a téměř vzápětí po smrti otce i králem českým. Sotva toho dosáhl, začal jeho vztah k příteli papeži chladnout. Karel začal jednat samostatně, papeže už téměř nepotřeboval a občas jednal i vyloženě proti jeho vůli. Tak skončilo někdejší velké přátelství dvou mužů. Naštěstí ani jeden si nemohl dovolit vyložené nepřátelství.
Příkladem Karlova intrikánství nebyl jen jeho vztah s papežem Klimentem, ale i jeho skvěle promyšlená sňatková politika. Pouze svou první manželku Blanku z Valois snad opravdu upřímně miloval. Ty tři další si vzal pouze z důvodů co největšího osobního prospěchu. Jeho mistrná sňatková politika slavila opravdový mocenský úspěch a vzestup, bez ohledu na jakékoli city. Vrcholem Karlových intrik bylo připojení Lužice. Za Karlovy vlády se v Braniborech objevil stařec, který o sobě prohlašoval, že je někdejším braniborským markrabětem Waldemarem. Údajně prý měl být mrtvý, ale smrt prý fingoval a místo toho žil jako poustevník, aby se očistil od hříchů. Nyní se rozhodl vládnout v Braniborsku. Ač Karel určitě jeho vymyšlené báchorce nevěřil, přišla mu maximálně vhod. Ihned zinscenoval jeho uznání za pravého Waldemara a s neuvěřitelnou rychlostí mu udělil Braniborsko v léno. Není dokonce vyloučeno že si záhadnou figurku Waldemara přihrál na politickou scénu sám. Když mu tato figurka přinesla na politické šachovnici jen malý dílčí úspěch, hodil ji bezostyšně přes palubu. Nejprve si nechal od ,,Lžiwaldemara" udělit kurfiřtský hlas, jako důkaz vděčnosti přijal jeho dar -území celé Dolní Lužice a brzy nato ho zcela zatratil a prohlásil za podvodníka.
A podobných tahů mistrných diplomatických intrik udělal Karel během své vlády více. Nad některými by možná bledli závistí i mocipáni stalinistické éry. A přece byl u nás Karel IV. vždy oslavován a je doposud, ať vládne totalita, nebo demokracie. Karel měl vždy prostě štěstí. Dokonce i ve smrti. Když koncem roku 1378 umíral, pro celou Evropu právě začínalo období nejhlubší církevní krize, totiž období tzv. schizmatu-dvojpapežství. A s tím už by si ani tak uznávaný velikán jako byl Karel IV. patrně poradit nedokázal. Ani žádnými intrikami ne. Naštěstí nemusel. Smrt v jeho případě přišla v pravý čas....
Luboš Hora-Kladno
