Dokázal i na celé dlouhé týdny zmizet v královském loveckém hvozdu při řece Berounce a tam se na svých hradech věnovat pouze zábavě, ať se děje co se děje. Navíc jeho přátelé/tzv. milci/s nimiž se radovánkám oddával pocházeli především z řad nižší šlechty. A odpor proti němu rostl. Ne ze strany prostých lidí , ale ze strany církve, vysoké šlechty a nakonec i od jeho vlastních příbuzných především bratrance Jošta-moravského markraběte a bratra Zikmunda -pozdějšího uherského krále a římského císaře. Nejprve se vyhrotil spor Václava s církví, především jejím nejvyšším představitelem v Čechách-arcibiskupem Janem z Jenštejna. Odnesl to mučednickou smrtí pozdější světec Jan Nepomucký. Pak přišla ke slovu vysoká šlechta, podporovaná bratrancem Joštem, Václava zajala a věznila. Vše se nakonec vyřešilo smírem a Václavovým propuštěním, ale v Čechách už to přesto vřelo. Za této situace se proti Václavovi, který byl právě sesazen z římského trůnu, obrátil i vlastní bratr Zikmund, proslulý svou lstivou úskočností. I on nechal na samém počátku 15. století Václava téměř dva roky věznit. Tomu se sice podařil návrat na český trůn, ale trpké životní zkušenosti jeho prchlivou povahu ještě více poznamenaly.
Problémy v katolické církvi sílí. Ta se ocitá v palbě ostré kritiky, zvláště když začíná vystupovat Mistr Jan Hus. Papežské schizma se prohlubuje. Svatí otcové nejsou už ,,jen" dva, ale dokonce tři. V celé společnosti to vře. Pak je Mistr Jan Hus upálen. Odpor proti církvi se proto soustřeďuje do Čech. Lidoví kazatelé ho jen podněcují svými kázáními nejen proti církvi, ale i mocným pánům a všem boháčům. České království představuje sud s prachem v celé Evropě. A ten v létě roku 1419 vybuchuje. Dochází k vyházení novoměstských konšelů z oken pražské radnice-defenestraci a následnému ozbrojenému povstání lidu a tím počátku následující husitské revoluce. Za této situace král Václav IV. v létě 1419 umírá.
Luboš Hora-Kladno
