Jan Masaryk byl především synem prezidenta-osvoboditele T.G. Masaryka. To lze na jedné straně chápat jako velké pozitivum, ale na straně druhé i vyloženě negativně. Proč negativně u syna tak slavného otce? Jan Masaryk byl prakticky po celý svůj život se slavným otcem spojován a čekalo se od něj též něco velikého, čím proslul náš první prezident. Jan Masaryk se ale od svého slavného otce povahově v mnohém velmi lišil. Zatímco T.G. Masaryk byl přísný asketa, nepil, nekouřil a žil střídmě, Jan Masaryk si nijak neodříkal takzvané radosti života jako třeba cigarety, nebo alkohol.
T.G . Masaryk se stal doktorem filozofie, zatímco jeho syn vlastně nedokončil ani maturitu na gymnáziu. Co se však týče popularity mezi občany tehdejšího Československa, tady Jan, mezi lidmi prostě ,,Honza" za svým slavným otcem příliš nezaostal. Zastával funkce londýnského velvyslance v letech 1925-1938 a především ministra zahraničí jak v londýnské exilové vládě /1939-1945/, tak ve vládách poválečných /1945-1948/. Mezi lidmi byl pro svou prostou, vstřícnou i vtipnou povahu velmi oblíben a to téměř ve všech společenských vrstvách. Ke kritickému zlomu v jeho životě došlo na samém konci února roku 1948. Jak známo tehdy podali tzv. buržoazní ministři demisi a věřili, že se k nim přidá i Jan Masaryk. Ten tehdy nebyl členem žádné politické strany a společně s tehdejším ministrem národní obrany Ludvíkem Svobodou /pozdějším československým prezidentem 1968-1975/byli ve vládě jedinými nestraníky. Tehdejší politická levice i pravice se snažily získat mimořádně oblíbeného politika na svoji stranu. Komu se to podařilo? Odpověď na tuto otázku není vůbec jednoduchá. Nechme však hovořit fakta. Jan Masaryk se k demisi tzv. buržoazních ministrů nepřipojil a dokonce oficiálně přijal místo v tzv. nové vládě, již vyloženě prokomunistické v čele s Klementem Gottwaldem. Zdálo by se, že se ministr Masaryk přidal k tehdy již silně prokomunistické levici. Ale...!
Již za dva týdny po komunistickém převratu je Jan Masaryk nalezen pod okny svého bytu na Pražském hradě mrtev. Jak ke smrti došlo? Byla to sebevražda, vražda, nebo jen nešťastná náhoda? Jednoznačnou odpověď na tuto zásadní otázku asi nebude možné už najít nikdy. Bezprostředně po ministrově smrti byl její důvod jasný-sebevražda. A po další dvě desetiletí se prosazovaly snahy o Janu Masarykovi zmiňovat co možná nejméně. Pak přišlo Pražské jaro 1968. Jméno Jana Masaryka bylo znovu vyneseno ze zaprášené minulosti na povrch a stalo se předmětem mnoha diskusí ve sdělovacích prostředcích. Československá televize dokonce vysílala pořad s názvem ,,Na pomoc generální prokuratuře." Poněkud senzacechtivým způsobem v něm autoři soustředili prohlášení a svědectví různých osob z řad blízkých spolupracovníků někdejšího ministra zahraničí a žel poskytli prostor i lidem, kteří ve snaze upoutat na sebe pozornost nabídli řadu smyšlenek a legend. Lze předpokládat, že některé matoucí verze šířili i ti, kdo měli zájem skutečnost co nejvíce zamlžit. Vyloženě objektivní pravdu o důvodech smrti Jana Masaryka se tehdy najít nepodařilo a navíc vše brzy na další dvě desetiletí ukončilo období tzv. normalizace. Hovořit o příčinách smrti Jana Masaryka dnes po více než 70 letech od doby nalezení mrtvého těla pod okny jeho bytu je ještě problematičtější. Pamětníci této pohnuté události již bud nejsou naživu, případně v době Masarykova záhadného úmrtí byli v předškolním, maximálně školním věku. Na pohnutou událost však mohu vyslovit vlastní názor, odůvodněný prostudováním řady materiálů ať z té či oné strany zaměřených. Tak tedy můj názor? Vražda, nebo sebevražda? Nešťastnou náhodu jako třetí možnost osobně považuji za hodně málo pravděpodobnou. Čerpal jsem z řady materiálů a odborných publikací. Nejvíce z knihy P.Kettnera a I. M. Jedličky s názvem ,,Proč zemřel Jan Masaryk?"
Její zpracování mi připadá nejobjektivnější, protože čerpá z výpovědí lidí nejbližších Janu Masarykovi, kteří v době jejího napsání v roce 1968 byli ještě naživu. Kniha tehdy ovšem už nevyšla, protože ji předběhlo období normalizace a na své vydání si musela počkat až do roku 1990.Stejně jako autoři zmíněné knihy se i já přikláním spíše k názoru, že šlo o sebevraždu. Důvody? Lidé v roce 1948 z těsné blízkosti Jana Masaryka měli většinou stejný názor jako já. Jan Masaryk byl osobností silně psychicky labilní, dokonce se za svého pobytu v USA před I. světovou válkou několik měsíců léčil na psychiatrii. Byla mu diagnostikována lehčí forma schizofrenie a v období kolem 25. února roku 1948 se octl ve velmi složité, takřka bezvýchodné osobní situaci. V v této době několikrát mezi svými nejbližšími hovořil o sebevraždě. A k mému osobnímu a ryze subjektivnímu názoru přispělo ještě něco. Tehdy v roce 1948 byly v bytě Jana Masaryka bezprostředně po jeho smrti v ložnici na nočním stolku nalezeny dvě knihy-,,Bible" a Haškovy ,,Osudy dobrého vojáka Švejka". Dvě názorově naprosto protikladné knihy. Dva zcela si odporující názory na život a jeho smysl patrně ovlivnily i poslední chvíle života někdejšího ministra zahraničí. A pak už nešlo jinak.....
Luboš Hora-Kladno
