Bojoval v obou světových válkách. V té druhé vybudoval v ruském Buzuluku oddíl, který se časem rozrostl do takové míry, že způsobil svým způsobem osvobození republiky od německé nadvlády./ve své knihovně mám mimo jiné. jeho knihu ,,Z Buzuluku do Prahy"/ Po válce byl jako nestraník ministrem národní obrany. Svoboda neměl nikdy nic zadarmo. Vše si musel tvrdě vydřít a vybojovat. Svědčí o tom i fakt, že počátkem problematických 50. let byl ze své funkce sesazen/nahrazen Gottwaldovým zetěm Alexejem Čepičkou/ a dokonce i několik měsíců vězněn v komunistickém kriminále. Svému levicovému přesvědčení však zůstal vždy věrný. Začátkem roku 1968 byl po Antonínu Novotném zvolen do funkce nejvyšší-do funkce prezidenta československé republiky. A pak přišel srpen a okupace naší republiky vojsky ,,Varšavské smlouvy". Naši čelní vládní představitelé byli tehdy násilně odvlečeni do Moskvy. Hrozilo jim věznění. Byl to právě Ludvík Svoboda, který jako hlavní člen oficiální československé delegace ,,problémové" představitele vlády typu Dubčeka, Černíka, a dokonce i Kriegela z Moskvy ,,vytáhl" a umožnil jim nejen návrat do vlasti, ale dokonce i do jejich funkcí. Ludvík Svoboda byl prezidentem československé republiky až do roku 1975. Poté byl ze zdravotních důvodů nucen se této funkce vzdát. Jako historik mám na Ludvíka Svobodu jediný názor: čestný a rovný chlap.
Luboš Hora-Kladno