Někdy je mi teď tak špatně, že se na nic nedokážu soustředit a v hlavě mám ty nejčernější myšlenky. Jediné co mi pomáhá je psaní. Pokud zrovna nepracuji na zahradě, nebo nejsem někde na nákupech potravin pro rodiče, nedělám nic jiného, než to, že píšu své články. Jedině tato činnost mě dokáže odreagovat od mých depresivních myšlenek. Psaní mi pomáhá především tím způsobem, že se můžu jaksi vyzpovídat ze svých problémů. Ano hodně dlouho mi nebylo tak psychicky špatně jako teď, ale zároveň nikdy jsem nepsal tolik článků jako píšu v těchto pro mě tak těžkých dnech. Snad jde kvantita mých napsaných článků na úkor jejich kvality, ale já teď psát prostě musím. Jinak bych se snad musel ze současného psychického stavu zbláznit. Když se soustředím na psaní, tak přece jen aspoň zapomínám na své problémy. Tohle mám už vyzkoušené z minulosti. Psaní je pro mě formou jakési psychoterapie a strašně mi psychicky pomáhá. Píšu ve dne, ale to méně, protože jak už jsem uvedl to mám starosti se zahradou a nákupy. Píšu především v noci, kdy v současné době nemohu spát a pokud bych měl jen tak nečinně ležet, v hlavě by mi ,,šrotovaly“ ty nejčernější myšlenky. A to je něco hrozného. To vyloženě psychicky trpím a myslím až na sebevraždu. Proto v takových situacích usedám k notebooku a ,,sekám“ jeden článek za druhým. Kvalita některých je snad pochybná, ale mě nic jiného nezbývá. Strašně moc bych si přál, aby mě psaní z těch hrozných depresí dostalo. Vždy jsem chtěl, abych byl v počtu napsaných článků na prvním místě. Ted jsem si myslím udělal takový náskok, který sotva někdo dokáže dohnat. Ale v současné době mi vůbec nejde o nějaké prvenství. Ted pořád píšu z úplně jiných , výše uvedených důvodů. Mám jediné přání: Kéž by mě to ustavičné psaní z těch hrozných depresí dostalo.
Luboš Hora-Kladno