– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Studenti včera a dnes

3. 5. 2019

Vzpomínám na svoji maturitní zkoušku. Je to už dávno, přesně 35 let, kdy jsem maturoval na kladenském gymnáziu. Opomenu písemnou část z českého a ruského jazyka, se kterou jsem žádné problémy neměl. Vzpomínám spíše na ústní zkoušku z dospělosti. Maturoval jsem povinně z češtiny, ruštiny/opět zcela bezproblémově/ a z matematiky/tam jsem měl problémy jako vyloženě netechnický typ naopak velké/. A jako volitelný předmět jsem si zvolil tehdejší občanskou nauku. Výsledky? Ze všech společenských a jazykových věd výborně, z matematiky dostatečně/a to ještě možná z milosti/. Měl jsem tu smůlu, že matematiku jsme tehdy měly dost těžkou, včetně výuky tzv. derivací a integrálů, které se už za našich časů vyučovaly jen na některých středních školách a dokonce se jim vyhnuly i některé typy gymnázií. Však moje maturita z matematiky také podle toho dopadla. Naštěstí jsem byl na škole dobře známý svou nechutí k technickým vědám a naopak zájmem o vědy humanitní a tak jsem nejen prošel, ale i byl doporučen ke studiu na vysoké škole samozřejmě humanitního zaměření. Zdůrazňuji zde slovo doporučen. To tehdy bylo k přihlášce na Vš téměř podmínkou. A doporučení v našich časech dostal jen ten, kdo nepřesáhl celkový průměr všech známek, na všech vysvědčeních 2,25. Tenhle průměr jsem si po celé čtyřleté studium udržoval jen horko těžko, protože mi ho kazily právě technické předměty, jako matematika, fyzika, nebo deskriptivní geometrie. Z těch jsem míval pravidelně špatné známky, často i dostatečné a někdy jsem v nich měl i problémy, abych vůbec prošel.

Když porovnám naši generaci narozenou na přelomu 60. a 70. let minulého století se současnými studenty je mi trochu smutno. Ti současní žádné doporučení ke studiu na Vš nepotřebují. Mohou dělat třeba každý rok reparáty i vyloženě propadnout a na Vš se mohou bez jakýchkoli problémů klidně hlásit a většinou bývají i přijati. Není zdaleka výjimkou že zkrachují třeba na dvou i třech vysokých školách a na té čtvrté/když konečně přijdou na to, která je nejlehčí/ nakonec uspějí. Co na tom, že třeba ve 30 letech. Já pravda na vysoké škole pedagogické při denním studiu také neuspěl. Nebylo to ovšem z prospěchových důvodů, ale kvůli mému zdravotnímu stavu a hospitalizacím v psychiatrických zařízeních. To ovšem tehdy nikoho nezajímalo a musel jsem jít pracovat. Dnes ve třiceti letech končí někteří studenti denní studium na Vš, aniž by se kdy zapojili do pracovního procesu. Mě byl v mých třiceti přiznán plný invalidní důchod s psychiatrickou diagnózou. V tomto věku jsem měl ale už asi 8 let odpracováno. Znovu jsem začal studovat vysokou školu až několik let po přiznání důchodu, nikoli jako denní studium, ale s individuálním studijním plánem. Za nás byl vysokoškolák ,,pan někdo". Dnes se tímto označením honosí kdekdo. V jednom je ale podstatný rozdíl. Totiž v úrovni znalostí. Nemohu hodnotit znalosti v technických a asi ani přírodních vědách. Ty mám sám hodně slabé. Mohu hodnotit jen humanitní obory, zejména historii a literaturu. V těch je úroveň vysokoškolských studentů prachmizerná. Když si například vysokoškolák plete husitskou revoluci s národním obrozením, nebo v literatuře Lva Tolstého s jeho jmenovcem, představitelem sovětské literatury Alexejem Tolstým, je to hodně ubohé a takový člověk podle mého názoru na vysokou školu nepatří. A stejně jako kdysi já, by měl jít dělat. Práce, především ta fyzická, dnešním mladým lidem ale příliš nevoní...

Luboš Hora-Kladno