Vždy jsem měl rád televizní seriály, hlavně ty české. Mým idolem byl seriál F.L. Věk. Především proto, že jsem jednak vlastenec a vždy mě zajímala historie. A v tomto seriálu se toho člověk dozvěděl o první fázi našeho národního obrození opravdu hodně. Byl jsem jako televizní divák doslova zamilován do postavy Václava Tháma v podání Radoslava Lukavského, který tehdy patřil k mým nejoblíbenějším hercům. Ale oblíbil jsem si i další herce z tohoto seriálu. Samozřejmě Radka Brzobohatého jako hlavního představitele F.L.Věka., Jana Třísku , který představoval Šebestiána Hněvkovského, nebo Václava Vosku představitele Václava Matěje Krameria.
Tento seriál jsem vždy považoval za skutečné umění. Něco podobného se rozhodně nedá říci o dnešních mezi lidmi tolik oblíbenými televizními seriály Ordinace v Růžové zahradě a Ulice. Mají sice neskutečné množství pokračování, ale i kdyby jich měly třeba desetkrát tolik v mých očích to budou vždy kýče. Můžete se na ně dívat stejně dobře odpředu, odzadu , nebo odprostředka a výsledek bude vždy stejný. Mrzí mě jak jsou tyto seriálové kýče mezi našimi diváky oblíbené: tato jejich oblíbenost je pro mě hanbou českého národa. Což naši lidé nedokáží rozpoznat umění od kýče. Asi opravdu ne, a to je smutné.
Luboš Hora- Kladno