– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Za poslední dva měsíce jsem naběhal podstatně více než za celé první pololetí

1. 11. 2018

Vytrvalostní běh se stal mým velkým koníčkem. Za minulý rok 2017 jsem naběhal něco málo přes 1 000 km. Jako novoroční závazek na letošek jsem si určil -naběhat více. Už ho mám téměř splněný dva měsíce před koncem roku. Splnit závazek bych měl prakticky určitě. Ale bylo to zatím těžké. Svědčí o tom fakt, že za první pololetí letošního roku jsem do konce června naběhal pouhých 321km. Konec jara a začátek léta byl pro mě kritický. Vůbec tím nemyslím extrémní vedra z tohoto období, ve kterých se mi, díky přehřívání organismu běhá strašně špatně. V této době jsem měl navíc naštípnutá žebra a neběhal vůbec. Kromě toho mě postihla psychická krize a navíc jsem měl velké osobní problémy s prodejem zahrady, hledal kupce a na běh nebylo tolik času. V červenci to pak bylo opět minimum kilometrů. Teprve v srpnu a především v září a říjnu jsem do toho konečně pořádně ,,šlápl". Za poslední dva měsíce jsem naběhal 584 kílometrů a vysoké ,,běžecké manko" z prvního pololetí jsem rychle stáhnul. Ted se pohybuji již kolem tisícovky naběhaných kilometrů. Do konce roku zbývají dva měsíce. Lonské naběhané kilometry překonám určitě. Snažím se ale dát si cílovou laťku co nejvýše. Budu se snažit za rok 2018 atakovat metu 1 500 naběhaných kilometrů. Vzhledem k tomu, že v průměru za den teď běhám kolem 10 km, že už snad pominula tropická vedra a že se teď nemohu vymlouvat na žádné zdravotní ani osobní problémy, by tato meta nemusela být nereálná.

A proč vlastně běhám? Hned z několika důvodů. Zdaleka ne jen pro lepší fyzickou kondici, to spíš pro tu psychickou. Mám z minulosti zkušenosti, že aktivní pohyb a sport v mém případě na ni dokáží skvěle pozitivně působit. Jsem navíc v současné době povinen co nejvíce pomáhat mé velmi špatně se pohybující matce. A to se dá velmi dobře spojit i s během. Nechodím běhat ,,jen tak" třeba do lesa, ale vždy za nějakým dalším účelem. U nás na Kladně každý týden obíhám i několik kilometrů vzdálené supermarkety, kde nakupuji. Běhám ale třeba i na 2 km vzdálené vlakové nádraží, když jedu do svého pražského zaměstnání a samozřejmě i při návratu zpět domů. A vždy s batůžkem na zádech, ve kterém mám někdy i třeba pětikilový nákup. Ušetřím tím jednak peníze za jízdné kladenskou městskou hromadnou dopravou a jednak je to i rychlejší a šetřím tak svůj čas. Běhu jsem propadl a svým způsobem jsem na něm už závislý. Budu samozřejmě běhat dál a snad i čím dále tím více. Jen aby zas nepřišlo nějaké zranění, nebo nemoc.

Luboš Hora-Kladno