7. března v roce 1850 se narodil první prezident tehdejší Československé republiky Tomáš Garigue Masaryk, později nazývaný jako ,,Prezident osvoboditel". Narodil se v prosté a chudé rodině v Hodoníně v časech největšího útisku/období tzv. ,,Bachova absolutismu/ českého národa ze strany Rakouska. Po maturitě na gymnáziu v Brně, úspěšně vystudoval filozofii na vídeňské universitě. Roku 1876 se stal doktorem filozofie a roku 1882 byl povolán jako docent na pražskou universitu. Byl universitním profesorem a zároveň poslancem rakousko-uherského parlamentu.
Vždy ze všech svých sil se snažil bojovat proti jakékoli nespravedlnosti. Zpočátku mu to ovšem přinášelo spíše samé potíže, někdy ústící až ve vyloženou nenávist a to i ze strany vlastenecky smýšlejících Čechů. Důkazem je například jeho odmítnutí pravosti Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, které ač kulturní veřejností byly chápány jako velmi významné památky českého písemnictví, byly ve skutečnosti patrně padělky. Tehdy se proti Masarykovi zvedl téměř celonárodní odpor poprvé. Následovala aféra tzv. Hilsneriády v roce 1899, kdy se Masaryk statečně postavil proti neoprávněnému odsouzení Žida Leopolda Hilsnera, který byl odsouzen za rituální vraždu české mladé ženy. On ji ale nespáchal. Židé neměli v Rakousku-Uhersku zrovna na růžích ustláno a pro svoji obhajobu židovského mladíka Hilsnera se proto proti Masarykovi zdvihla silná celospolečenská nevole podruhé. Tyto dvě události nejsou dnes české veřejnosti příliš známé. T.G. Masaryk je mnohem známější jako osvoboditel z téměř čtyřistaleté nadvlády Habsburků a jeden z hlavních představitelů, kterým se podařilo vytvořit v říjnu 1918 samostatnou a nezávislou Československou republiku. Teprve poté je po dlouhá desetiletí vnímán jako jedna z největších osobností našich národních dějin. Ani po roce 1918 tomu tak však nebylo vždy. Nejprve za nacistické okupace a poté již brzy po únoru 1948 se tehdejší vládní činitelé snažili o to, aby jméno T.G. Masaryka upadlo co nejvíce v zapomnění. Moje osobní vzpomínka na Masaryka pochází právě z tohoto poúnorového období, byt samotnému únoru 1948 již dost vzdálenému. Psal se rok 1982-dle současných historiků tedy ještě období hluboké normalizace. Studoval jsem tenkrát třetí ročník gymnázia. Již v první polovině 80. let to i mezi středoškolskými studenty dost protispolečensky vřelo. Ale ti kdo to pamatují ví své. Navenek bylo třeba předstírat loajalitu socialismu a budování komunistické společnosti a potají takovou společnost co nejvíce kritizovat, nebo zesměšňovat. Řeči většinou jen potají vedené a žvanění-to byl vlastně jediný způsob obrany. Tedy aspoň pro drtivou většinu tehdejších lidí. Ke skutečnému činu se odhodlal málokdo. Sám jsem na tom byl tehdy stejně, já řadový člen SSM ,podobně jako drtivá většina mých vrstevníků si dával na veřejnosti pozor na jazyk. Ale štvalo mě to. V takové atmosféře přišel svátek slavný a věčný 7. březen, tehdy roku 1982. Krátce před ním 2. března mi bylo 18 let. Byl jsem tedy novopečeně plnoletý i právně plně odpovědný. Nevím co mi to tenkrát napadlo, snad to byla nějaká recese, nebo touha se před spolužáky a kamarády ,,ukázat", ale toho 7. března 1982 jsem vyrazil z domova pěšky na asi 15 km vzdálený lánský hřbitov, kde je pochován právě prezident-osvoboditel T.G. Masaryk. Všichni ti kdo potají kritizovali tehdejší společenský systém ještě mnohem více než já sám, mě tehdy varovali, že tím projevím svou úctu buržoaznímu prezidentu, úctu tzv. kapitalistické společnosti a tím i svůj odpor proti tehdejšímu socialismu. Že za to budu minimálně okamžitě vyloučen z gymnázia, rok před maturitou, ne-li přímo trestně stíhán. Já si to tehdy asi nijak nepřipouštěl a lánský hřbitov navštívil. Kupodivu nic z kamarády předvídaných věcí se nestalo. Nikdo mě na hřbitově nelegimitivoval, nikdo tam se mnou nemluvil a já posléze normálně odmaturoval a byl přijat na vysokou školu. To vše ještě v dobách tzv. normalizace před listopadem 1989. Dnes je společenská situace úplně jiná. Já ani nikdo z mých příbuzných nebyl nikdy v KSČ. Nedělám ze sebe ale také antikomunistu, jako mnozí ti, kteří v té první polovině 80. let zastávali významné svazácké, nebo dokonce stranické funkce a po převratu v roce 1989 zcela o 180 stupňů obrátili. Nebo bych snad návštěvou hrobu T.G. Masaryka 7. března 1982 měl?
Luboš Hora-Kladno
