Husem a Žižkou. Kdo to vlastně byl Jan Žižka? Názory na tuto výraznou osobnost českých dějin jsou hodně odlišné, často až vyloženě protikladné. Někteří lidé stejně jako já, ale například i můj přednášející na Universitě III. věku PHDr. Kuchyňka považují Jana Žižku za jednu z největších osobností našich dějin. Jiní naopak tvrdí, že to byl pouhý lapka, který loupil, vraždil, pálil i upaloval. Kde je tedy pravda? Především pravda je věc relativní, vždy závislá na subjektivním názoru i náhledu jedince. Samozřejmě, že Žižka byl ve svém mládí vyloženým lapkou, členem tzv. silničního bratrstva, které přepadávalo na kupeckých cestách zámožné obchodníky a násilím se zmocňovalo jejich zboží. Asi přitom došlo i k nějakým vraždám. Je ovšem otázkou, proč se dal pozdější slavný hejtman na tuto zdánlivě pochybnou cestu? Vždyť sám byl původem zeman, tedy nižší šlechtic s vlastním erbem a majitelem malé tvrze /možná dokonce tvrzí dvou/. O svůj majetek však zcela přišel, díky hamižnosti jednoho z nejzámožnějších českých šlechrických rodů Rožmberků. Zůstal sice oficiálně nižším šlechticem, ovšem bez jakéhokoli majetku. A právě šlechtická hrdost mu nedovolovala pokorně přijmout ztrátu majetku a zařadit se postavením mezi námezdné sedláky. Žižka jednal jinak, podle své cti. Ne pokora, ale vzdor proti nespravedlnosti to byla jeho další životní cesta. Proto docházelo k tomu přepadávání bohatých kupců, především na rožmberském panství a snad i nějakým vraždám. Ještě než se stal předním husitským hejtmanem za husitské revoluce, bojoval v polském vojsku proti řádu německých rytířů a o něco později sloužil na královském dvoře. V červenci 1419 začala oficiálně husitská revoluce. Žižka se jednoznačně postavil na stranu kalicha. Jako nejvyšší husitský vojevůdce pak dosahoval jen samých vítězství a to od roku 1421 navíc již jako téměř zcela slepý. Takových úspěchů, navíc s takovým handicapem nedosáhl vlastně žádný vojevůdce v celých světových dějinách. Jen namátkou uvedu některé jeho vítězné bitvy. Úplně první byla na přelomu let 1419-1420 u Nekměře na Plzeňsku, v roce 1420 následovala bitva u Sudoměře a porážka I. křížové výpravy na Vítkově, v dalších letech pak např. vítězné bitvy u Hořic a Strachova dvora, porážka II. křížové výpravy u Kutné Hory a Německého Brodu v roce 1422 a tou poslední byla v roce 1424 vítězná bitva s panskou jednotou u Malešova. Žižka byl skvělý vojenský stratég, dokázal vždy vyklouznout i z beznadějných postavení a nakonec zvítězit. Začátkem podzimu roku 1424 vytáhl v čele husitského vojska na nepřáteli obsazenou Moravu, ale na českomoravských hranicích při obléhání hradu Přibyslav náhle zemřel. Kroniky jako příčinu jeho úmrtí uvádějí morovou nákazu, ale dle nejnovějších výzkumů patrně zemřel ze zcela jiných důvodů. Závěrem bych se snažil být objektivní. Připouštím, že Žižka byl původem lapka, který opravdu loupil, vraždil, vypaloval i upaloval, ale stejných krutostí , ne-li větších se dopouštěli i jeho nepřátelé. K období pozdního středověku tyto ukrutnosti tak nějak patřily. Na druhé straně byl Jan Žižka skvělým vojevůdcem, zaníceným vlastencem a ještě zanícenějším zastáncem učení Mistra Jana Husa. V mých očích je proto postavou vyloženě kladnou.
Luboš Hora-Kladno