Já se ale nyní nechat hospitalizovat prostě nemohu. Důvod? Mám staré a nemocné rodiče a o ty se prostě musím postarat. Největším problémem je naše zahrada. Tu máme v zahrádkářské kolonii a o tu se musím starat především. Kdyby tomu tak nebylo a zahradu bych nechal zpustnout, klidně by nám ji mohli sebrat a to i zcela bez jakéhokoli finančního odškodnění. Nemohu chtít na mamince, aby se teď o zahradu starala sama. Nedávno totiž prodělala operaci karpálního tunelu a ruce si musí šetřit. Kromě toho je špatná na nohy a už jen pohyb na zahradě je pro ni náročný. A otec? Ten má Alzheimerovu chorobu už v tak těžkém stadiu, že je pro jakoukoli práci již vyloženě nepoužitelný. Jak tedy tuto situaci řešit? Hospitalizací teď určitě ne. Rozhodl jsem se zavolat svému oblíbenému psychiatrovi do Sadské a po telefonické domluvě jsem ho tam osobně navštívil. Nasadil mi silnější medikaci, abych psychicky neodpadl a mohl i nadále normálně fungovat , starat se o zahradu, což je zejména časově hodně náročné a pomáhat nemocným rodičům. Nic jiného mi v současné době nezbylo. Já teď, kdy je na zahradě nejvíce práce prostě musím fungovat. Hospitalizaci si mohu dovolit až někdy koncem podzimu, kdy už nebude na zahradě co dělat a nebude tedy hrozit její odebrání. V současné době dost dobře nevím jak vše zvládnu. Jedno je ale jisté. Zvládnout to prostě musím.
Luboš Hora-Kladno