Co mě nejvíce trápí v současné době? Na tuhle otázku je odpověď až příliš jednoduchá. Nemám už otce a moje maminka má vážné zdravotní problémy. Nejsou sice takového rázu, že by byla nějak vyloženě ohrožena na životě, ale přesto je její zdravotní stav vážný především po stránce pohybové. Má již asi 12 let voperovanou endoprotézu v koleni. Ta už ale dosloužila a mamku bolí koleno tak, že téměř nemůže chodit. Ven teď téměř nevychází a po bytě se pohybuje jen s pomocí francouzské hole. Nemůže téměř nic dělat, protože noha ji bolí i při pouhém stání. Jen s velkými problémy dokáže třeba uvařit. Její stav se v poslední době zhoršil a je to i díky mě. Byl jsem na konci srpna a na samém počátku září byt nedobrovolně hospitalizován asi 10 dní v Psychiatrické nemocnici v Horních Beřkovicích. Nechal jsem se sice propustit, hned jak to lékaři povolili, ale těch 10 dnů musela mamka dělat vše sama, včetně nezbytných nákupů potravin. Do nejbližšího supermarketu to sice má asi 100 metrů, ale i tahle vzdálenost je už pro ni problémem. Ted už jsem z Beřkovic doma a zase se snažím ji pomáhat. Neumím ale všechno. Třeba s vařením ji moc nepomůžu, protože vařit téměř neumím. Jak se bude nelehká situace řešit dál? Mamka už je na 24. září objednána na vyšetření na ortopedii, kde byla vyšetřena již několikrát a kde ji také voperovávali onu endoprotézu.
Ustavičně teď přemýšlím o tom, jak budou kladenští ortopedové postupovat. Podle mě existují tři možnosti. Její koleno je v tak špatném stavu, že jakoukoli operaci zamítnou. To je ta první možnost. Druhou možností je, že ji opotřebovanou endoprotézu vyjmou a voperují novou. V takovém případě by se ale jednalo vlastně o dvě operace a mamka by musela snad až 8 týdnů jen pouze ležet. To si dost dobře nedokáže představit ani ona sama. A ta třetí možnost? Dosloužilou endoprotézu ji vyoperují a novou už ji voperovávat nebudou. Tahle možnost by byla asi nejpřijatelnější. Mamka by sice byla stále špatně pohyblivá, ale koleno by ji bolelo aspoň podstatně méně. Aspoň takové jsou moje laické informace. Jak vše nakonec dopadne ukážou nejbližší dny a týdny. Zatím oba jen čekáme na to ortopedické vyšetření 24. září. To čekání je možná nejhorší. Já jsem na tom teď špatně psychicky, mamka ale ještě hůř. Kromě podlomené psychiky trpí i fyzicky. A tak zatím jen oba čekáme, jak se celá věc vyřeší a oběma nám není zrovna nejlépe.
Luboš Hora-Kladno