Vždyť i oni jsou bývalými pacienty, navíc s invalidním psychiatrickým důchodem. Tak byla ta klientka, jejíž hlasitý a hlavně nepřetržitý hovor, který snad ani nešel zastavit pro ostatní nepříjemná. Nejsme psychiatři a tak nikdo z nás zaměstnanců nedokázal rozpoznat, zda ta pacientka není právě v atace psychické nemoci, nebo zda je u ní její ustavičný, hlasitý a doslova nekonečný hovor normální. Všichni zaměstnanci, kteří jsme s ní přišli do styku, jsme brzy ztratili trpělivost a nejraději bychom se jí zbavili, tím spíš, že ona svým chováním i ohrožovala psychický stav našich klientů. Přesto se i mezi námi našla výjimka. Jediná kolegyně Naďa, měla tolik trpělivosti, že se sama od sebe odhodlala téhle pacientce individuálně věnovat. To také v současné době dělá, i když už ne ve společnosti ostatních klientů. Tam to prostě není možné. Nikdo z nás ostatních zaměstnanců by to asi nedokázal. Já já sám tedy určitě ne. Až doposud jsem obdivoval kolegyni Naďu za její bohaté kulturní zájmy. Nyní navíc velmi obdivuji její nezměrnou trpělivost, i obdivuhodnou snahu snažit se za každou cenu postiženému člověku pomoci a to nejen radami, ale i konkrétními činy. Naďa je prostě charakter.
Luboš Hora-Kladno