Důležitým faktorem výkonu je zejména u mě také psychika a sebedůvěra. A právě to mi v Neratovicích chybělo především. Hned v prvním utkání jsem zavinil první gól, který jsme inkasovali a poté to chtěl ,,zabalit" a už dále nehrát. To jsem sice neudělal, ale v dalším utkání, který jsme nakonec sice vyhráli zase ve vyložené šanci nastřelil pouze tyč. Vrcholem mého zklamání byl poslední zápas, kdy jsme při případné výhře mohli obsadit v konečné tabulce 2. místo. Ten zápas jsme ale těsně o gól prohráli. Já opět nejprve ,,zazdil“ gólovku a v samotném závěru, který už byl vyloženě emočně vyhecovaný a já sám na sebe naštvaný jsem zase nešetrně ,,zajel“ do svého kolegy ze zaměstnání Kuby, kterého jsme půjčili jinému týmu. Z obou našich týmů CDZ Praha jsme se sice umístili na vyšší příčce, ale já k tomu moc nepřispěl. Ani návrat domů mou nepříliš dobrou náladu nevylepšil. Opět bylo velmi špatné vlakové spojení a třebaže turnaj skončil v 17. hodin z nepříliš vzdálených Neratovic jsem domů na Kladno dorazil téměř v deset večer. No, jak se říká u nás na Kladně:,,Nemůže být každý den posvícení.“ Nenechávám se odradit ani znechutit. Trénovat budu dál a to pokud možno s ještě větší intenzitou.
Luboš Hora-Kladno