Jen co jsem na ,,základce" zvládl schopnost čtení, začal jsem hodně číst. Pamatuji se, že snad nikdy jsem nečetl pohádky. Začínal jsem hned
s dobrodružnými knihami. Karel May, Jules Verne, James Olliver Curvood, Zane Grey to bylo něco pro mě. Tyto knihy jsem četl snad už ve druhé třídě základní školy. Autorem, který na mě zapůsobil nejvíce byl však někdo jiný.
Jednalo se o jistého skautského vedoucího Jaroslava Foglara. Jeho knihy byly tenkrát na indexu a nesměly se vydávat. V antikvariátech se sehnat nedaly. Horko těžko jsem je sháněl po kamarádech i za cenu až nekřesťanského přeplácení. Podařilo se mi tímto způsobem sehnat snad všechny tehdy dostupné. Po listopadu roku 1989, kdy už pan Foglar na indexu nebyl a jeho knihy se běžně vydávaly, jsem svou sbírku ,,Foglarovek" zkompletizoval. Dnes mohu klidně napsat, že ji mám zcela kompletní. Jaroslav Foglar na mě dokázal až neuvěřitelně výchovně působit.
Tenkrát podle jeho knih jsem neřekl snad jediné sprosté slovo. Ostatně tohle mi zůstalo dodnes. Občas mi sice nějaký ten hrubší výraz z úst vypadne, ale stále se snažím držet. Ale co je nejdůležitější, i když ne vždy se to daří. Snažím se jednat fér.
Jako klukovi v chlapeckých letech se mi to dařilo bez problémů. V dospělém věku už to bylo horší. Jako chlapec jsem byl mnohem lepší a tak nějak duševně čistší, než později jako dospělý muž. Dnes, v době, kdy se mi vyloženě v životě nedaří se k Jaroslavu Foglarovi - ideálu mého chlapectví vracím. Naštěstí mám stále zcela kompletní sbírku jeho knih. Zase si je vytahuji. Zase je čtu. A znovu na mě dokáží výchovně působit. Snad jsem infantilní a určitě psychicky nemocný. Přesto musím na závěr svého článku napsat.,,Díky pane Foglare".
Luboš Hora-Kladno
