Následovaly podivné křeče, o nichž on ovšem už nevěděl. Nejprve jsem si myslel, že je po něm. Ostatní pacienty kteří vše sledovali spolu se mnou, ono podivné divadlo kupodivu nijak nevzrušovalo. Něco podobného viděli již dříve. ,,Je to klasický epileptický záchvat. Za chvíli se probere, jen nebude zprvu vědět co se vlastně stalo a bude se mu chtít spát.“ vyprávěl jeden z pacientů. Přesně to co řekl se pak opravdu stalo. Podobných případů jsem pak viděl v Beřkovicích ještě více. Epileptiků tam bylo docela dost. Začal jsem se pak o tuto podivnou nemoc s děsivým průběhem tak trochu zajímat. Nejsem však lékař, ale studoval jsem mimo jiné historii. S epilepsií jsem se pak setkal i v tomto vědním oboru. Konkrétně se jednalo o českého krále Václava IV., který vládl v letech 1378-1419, tedy době těsně před husitskou revolucí. Podle dobových zpráv ze druhého desetiletí 15. století se Václav IV. značně rozčílil po zjištění , že v Praze došlo k první defenestraci-vyházení novoměstských konšelů z oken radnice a jejich ubití na ulici. Rozčílilo ho to prý tak, že záhy zemřel na infarkt, nebo snad mrtvici na svém Novém Hradě v Kunraticích. Vypadalo by to docela logicky, ale něco mi hned nesedělo. A to nemám sebemenší vzdělání v oblasti medicíny. Vzpomněl jsem si ale na své zkušenosti s beřkovickými epileptiky a jejich pro mě děsivými záchvaty. Když jsem pak pročítal zprávy dobových kronikářů o tom jak vypadaly příznaky Václavovy smrti, podobnost s příznaky jejich záchvatů byla až příliš nápadná. Král prý ,,za lvového zařvání" se zcela nečekaně skácel k zemi a následovaly těžké křeče, ze kterých se už neprobral. Z historie dobře vím že Václav byl těžký notorický alkoholik a alkoholismus je prý také jednou z příčin epilepsie. A ještě jedna věc mě zarážela. K pražské defenestraci došlo 30. července, ale král zemřel až 18. srpna. Dokázal by v době, kdy medicína byla ještě ,,v plenkách“ přecházet téměř 3 týdny infarkt, nebo mrtvici? Co když se jednalo o něco jiného? Václav nezemřel na infarkt, ale na tzv. Velký epileptický záchvat, odborně zvaný grand mal. Je to jen má neopodstatněná , navíc vyloženě laická úvaha. O epilepsii jsem si navíc i něco přečetl, ale především vzpomínka na Beřkovice a její epileptiky, mě této úvahy dodnes nedokázala zbavit.
Luboš Hora-Kladno