Naše generace v 70. a 80. letech měla rozhodně vše podstatně obtížnější. Vůbec neznala počítače, na kterých dnes pracují i děti předškolního věku. Na ty dnešní žáci a studenti vyloženě spoléhají. Když potřebují něco se dozvědět, snadno si to naleznou na internetu. My museli odborné vědomosti pracně shánět po knihovnách. Nelituji toho. Konkrétně mě ty knihovny a věčné vypůjčování knížek přivedlo k velkému zájmu o literaturu a nakonec vlastně i k mé současné práci novináře. Není pro mě problémem se vyjadřovat. Mnozí mí odpůrci mohou mít jiný názor. Ať tedy bez jakéhokoli novinářského vzdělání toho napíšou tolik, kolik jsem napsal já. Mám zkušenost z minula, že technické předměty zvládá současná generace mladých poměrně slušně, snad i na naší někdejší úrovni. V humanitních předmětech ale často vyloženě plave. Přesvědčil jsem se o tom nedávno, když jsem sám přednášel seniorům v jisté zájmové organizaci české dějiny. Současní středoškoláci i vysokoškoláci/pokud zrovna nestudují historii/ nesahají těm seniorům svými znalostmi ani po kolena. A stejné je to třeba v literatuře, nebo chcete-li filozofii. Úroveň znalostí na současných středních a vysokých školách především v humanitních oborech oproti naší generaci silně klesla. Dnes může Vš studovat vlastně každý. Co na tom, že na střední škole dělal každý rok i z několika předmětů reparát. Když úspěšně projde přijímacími zkouškami, které dnes mají velmi slabou úroveň, je prakticky přijat. My museli být na vysokoškolské studium doporučováni na základě úspěšného zvládání školy střední. Kdo měl na Sš výraznější studijní problémy, toto doporučení nedostal a tím byl z vysokoškolského studia prakticky vyřazen. Něco podobného dnes neexistuje. A podle toho úroveň našeho školství také vypadá.
Luboš Hora-Kladno