Někdy závidím pacientům, kteří při jejich psychických problémech mohou okamžitě navštívit psychiatra. U mě to není možné. Proč? Odpověď je jednoduchá. Drtivá většina psychiatrických pacientů má psychiatra v místě svého bydliště. Já ne. I když jsem z velkého města Kladna, u nás na Kladně psychiatra nemám. Musím za ním dojíždět, bud do Rakovníka, kde má svou ambulanci, nebo do Sadské, kde jeden víkend v měsíci slouží jako žurnální doktor v léčebně. V Rakovníku je ale problém, že tam ordinuje jen dva dny v týdnu, vždy v úterý a ve čtvrtek. A v Sadské dokonce jen dva dny v měsíci, kdy tam má žurnální službu. Jistě velký a nepříjemný problém. Přesto bych svého psychiatrického lékaře nevyměnil za nic na světě. Je totiž více než perfektní. Ze svých problémů se ale musím často vyhrabávat sám. A to není vůbec lehké. Do Rakovníka v posledních letech nejezdím vlastně vůbec, protože je tam vždy přeplněná čekárna a čekací doba i několik hodin.
Zbývá tedy Sadská. Jezdím zásadně tam. Léky si nechám napsat na tři měsíce dopředu a vyhovuje mi navíc, že se mi tam lékař věnuje třeba i tři hodiny. Problém ale nastává v době, kdy jsem v akutně špatném stavu, že bych ho potřeboval okamžitě. V akutním kritickém stavu se nemám kam obrátit. Pak se ze všeho musím vyhrabávat sám, bez pomoci lékaře. Naštěstí už jsem si na to zvykl. Jen nemohu dostat okamžitě neschopenku, kterou bych třeba potřeboval. Zatím mě chrání jediné. Když jsem ve špatném stavu, můj zaměstnavatel po mě neschopenku nechce a omluví mou neúčast v zaměstnání i bez ní.
Jsem za to svému šéfovi ze Zapsaného spolku Dobré místo Jožkovi Gabrielovi moc vděčný. Však se také u něj držím v zaměstnání už dlouhých 6 let.
Luboš Hora-Kladno