Edgar Allan Poe je podle mě ale významnější jako básník, především svou rozsáhlejší básnickou skladbou ,,Havran“. Báseň vzniká podle Poea rozumovou úvahou, nikoli náhodnou inspirací. Jejím cílem je dosáhnout co největšího účinku na čtenáře. Základní vlastností krásy je podle amerického autora smutek. ,,Smutná krása“ se dá nejúčinněji vyjádřit opakovaným refrénem . Právě v jeho nejznámější skladbě ,,Havran“ se verš ,,never more“-,,nikdy víc“opakuje v závěru každé strofy.
Podobně jako v básních postupoval Poe i v próze: stanovil si nejdříve konečný efekt a pak konstruoval děj. Poeovu tvorbu charakterizuje fantastičnost spojená s pronikavým pozorovacím talentem, kombinační schopností a uměním vyvolávat pocity hrůzy a tajemnosti. Výše uvedený refrén ,,Nikdy víc“ emociálně zesiluje pocit hrůzy z konečnosti lidského života. I ve svých již zmíněných, poměrně krátkých, ale silně emociálně působících povídkách je Poe svým způsobem též představitelem romantického uměleckého směru, byt ne zrovna pro klasické romantiky typického. Čtenář přečte jeho povídku asi za hodinu, v souvislosti a bez přerušení. Po tuto dobu je v autorově moci a nemůže se z ní vymanit. Já sám s tím mám vlastní zkušenosti, protože vlastním téměř kompletní dílo Edgara Allana Poea, jak prozaické, tak poetické.
Luboš Hora-Kladno
