Výsledek? Histologie fakt, že se jedná o bradavici vyloučila. Lékař ortoped mi tedy otlak pod lokálním umrtvení vyřízl. Pomohlo to, ale žel jen na krátko. Za chvíli se mi otlak na chodidle vytvořil znovu. Po čase jsem navštívil jiného ortopeda, tentokrát na kladenské poliklinice. Ten mě nejprve poslal s chodidlem na rentgen. Podle rentgenového snímku se zjistilo, že jsem v minulosti musel mít zlomený malíček u levé nohy. Já o nějaké zlomenině vůbec nevěděl. Situace s mým otlakem byla po rentgenu najednou jasná. Kdysi zlámaný malíček sice srostl, ale zároveň se u něho vytvořila jakási přídavná kůstka, nebo výrůstek, který tam nepatří. Právě tento výrůstek ustavičně tlačí na mé levé chodidlo a způsobuje vytváření otlaku. Ideální řešení? Operativní odstranění výrůstku.
Pak by se otlak přestal vytvářet. Měl bych natrvalo pokoj. Ale... Rekonvalescence po operativním zákroku by trvala minimálně čtvrt roku. Čtvrt roku bych nemohl pořádně chodit, natož pak běhat, nebo jinak sportovat. A já jsem přitom na pohybu vyloženě závislý. Právě pohyb drží mou nemocnou psychiku nad vodou. A čtvrt roku bez pohybu? Dovedu si dobře představit, jak bych šel psychicky dolů. Operace je z těchto důvodů pro mě zcela jasně nepřípustná. Proto jsem ji také odmítl. Raději jsem si od té doby nechal otlak zase vyřezat a to už dvakrát. Pomůže to vždy jen nakrátko a bolesti v chodidle mám znovu. Řeším to používáním speciální ortopedické vložky. Ta sice bolest úplně neodstraní, ale alespoň ji zmírní. V současné době mám samozřejmě otlak na levém chodidle stále. Jedno je mi ale jasné. Na žádnou operaci nepůjdu. Vím jak bych na tom byl bez pohybu psychicky. A psychická bolest je mnohem horší než ta fyzická. Proto raději trpím fyzicky, dál běhám, sportuji, i když někdy jdu vyloženě ,,přes bolest."
Luboš Hora-Kladno
