Z nějaké operace určitě strach nemám, ale.... Kdybych na tuto operaci přistoupil, doba rekonvalescence po ní by byla minimálně čtvrt roku. Když se odstraní jen otlak jde jen o tři týdny. A já jsem svým způsobem na pohybu závislý, trénuji žákovský fotbalový tým, pravidelně běhám, jezdím na kole, v zimě případně na běžkách. Během vynuceného nicnedělání se mi vždy rychle zhorší psychický stav. A to se jedná o pouhé tři týdny. Vůbec si nedovedu představit, že bez pohybu bych měl být čtvrt roku. Vlastně dovedu. Před dvaceti lety jsem měl po těžkém úrazu při fotbalu čtyřnásobnou frakturu kotníku. Tři měsíce jsem měl nohu v sádře a pohyboval se jen s pomoci berlí. Ještě další dva měsíce po sundání sádry. Než se zlomenina definitivně zahojila, trvalo to asi tři čtvrti roku. Teprve po této době jsem mohl dělat vše jako dřív. Pamatuji si i po dvaceti letech velmi dobře, jak jsem během této doby bez pohybu psychicky trpěl. Byl jsem třikrát hospitalizován v psychiatrické léčebně.
Proto jsem i letos absolvoval pouhé vyříznutí otlaku, pajdám po patě levé nohy po svém bytě a nemohu se dočkat nového roku, kdy budu znovu moci dělat vše jako dřív. Snad je moje rozhodnutí nejít na operaci nežádoucí kůstky z lékařského hlediska nerozumné, ale psychické strádání je pro mne horší než strádání fyzické.
Luboš Hora-Kladno
