Do bohnické psychiatrické nemocnice jezdím 3x v týdnu. Vždy v pondělí, úterý a ve čtvrtek. Nejraději mám čtvrteční odpoledne, kdy mám pravidelné služby v místním Peer klubu. Proč právě čtvrtky? Důvod je prostý. Každý čtvrtek totiž navštěvuje Peer klub moje kolegyně ze Zapsaného spolku ,,Dobré místo" Lída se svou kytarou. Čtvrtky odpoledne jsou totiž vyhrazeny zpěvu při kytaře. Lída hru na kytaru i zpěv při ní skutečně ovládá. A když se přidá vedoucí klubu Klárka se svým ukulele nemá to chybu. Některé písně, které obě hrají, sice neznám, ale jak Lída, tak Klárka jsou vždy ochotné zahrát mé oblíbené vyloženě trampské písničky. A já se pak dokážu odpoutat od svých osobních problémů a přidávám se svým zpěvem, i když asi ne zrovna lahodně uchu znějícím. Sám sice na kytaru také hraji, ale protože nemám ani hudební sluch, ani smysl pro rytmus, mohu si hrát jen doma v soukromí sám pro sebe.
To však není ono. Společné zpívání v Peer klubu je úplně o něčem jiném. Na moji psychiku působí velmi příznivě. Zavzpomínám si při něm vždy na mládí, na dobu kdy jsem jezdil s kamarády trampovat a je mi hned tak nějak lépe na duši. Nikdo mi nevyčítá mé hudební nedostatky se kterými nic nenadělám. Proto se nestydím za svůj falešný zpěv a zpívám a je mi dobře. Mám své oblíbené písničky jako ,,Little Big Horn", ,,Bednu od whisky", nebo ,,Bláznovu ukolébavku", kterou jsem ,,povýšil" na svou osobní hymnu. Ty mi Lída s Klárkou na mé přání vždy ochotně zahrají. Obě kolegyně z klubu asi ani netuší jak moc mé citlivé psychice tím pomáhají. Já jim za jejich hraní i zpěv mohu tímto kraťoučkým článkem aspoň jen moc a moc poděkovat.
Luboš Hora-Kladno