Ted budu žít jiným, pro mou psychiku určitě lepším způsobem. Když to čas dovolí budu se snažit být co nejvíce venku a co nejvíce v pohybu. Zase vytáhnu svá kola. Mám jich celkem sedm. Zase budu ve volných chvílích na nich vyjíždět do rozkvetlé jarní přírody především blízkých křivoklátských lesů a kopců. Jezdit na kole ale míním dost často i do svého zaměstnání v Praze-Bohnicích. Až loni jsem totiž zjistil, že kolo lze v Praze ve vlaku i v metru dopravovat zcela zdarma. Loni jsem toho už nedokázal plně využít. Tak až letos. Na kole na vlakové nádraží Praha-Ruzyně znám z loňska už všechny zkratky. A z Ruzyně vlakem na Vltavskou. A odtud metrem do Kobylis. A z Kobylis do bohnické nemocnice ty zhruba 4 kilometry už dojedu po chodníku./V Praze si na silnici pro velké množství aut netroufám. Však mě také v minulosti auto jako cyklistu už 3x porazilo/.
A zase budu pořádat turistické výlety do přírody i po památkách pro své kolegy jako loni. A zase se vrátím k oblíbenému fotbalu i dalším sportům. Prostě bude mnohem více pohybu a méně pasivního vysedání nad knížkami a počítačem. Snad je to příliš jednoduchý a jednostranný životní styl. Asi opravdu je. Ale mě to tak vyhovuje i psychicky pomáhá. A to je to hlavní....
Luboš Hora-Kladno
