– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Nový web naleznete na adrese www.lidemezilidmi.cz

Proč se vyhýbám psychoterapii i psychologům

3. 5. 2019

V plném invalidním důchodu jsem nepřetržitě 25 let. U psychiatrů jsem vedený asi o 8 let déle. To je jistě hodně dlouhá doba na získání zkušeností a vytvoření si vlastních názorů i vlastního náhledu na své onemocnění. Co se týče vlastní psychologie, tady mám i jisté poznatky teoretické. Psychologii jsem měl jako předmět kdysi na pedagogické fakultě UK, kterou jsem nedostudoval i na trenérské škole, kterou jsem na úrovni maturity úspěšně ukončil. Trenérská škola mi dala kupodivu po stránce psychologie více, než neukončené pedagogické studium na Vš. V čem tedy vidím samotný základ psychologické vědy já? Především v tom, že každý člověk je jiný. S každou lidskou bytostí je také třeba jednat jinak. Dva psychologicky vyloženě stejní jedinci prostě neexistují. Co pomáhá mé psychice, zdaleka nemusí pomáhat jinému. Psychiatrickým pacientům může velmi pomáhat psychoterapie, at už skupinová, nebo individuální, nebo pohovory s psychologem. Nic proti tomu. Někdo a asi i většina pacientů obojí potřebuje. Já se obojímu od jisté doby naopak zarytě vyhýbám. V minulosti jsem pohovorů s psychology prodělal velmi mnoho. Ted už jsem s nimi nehovořil jistě řadu let. A nechybí mi to, protože to nepotřebuji. S některými psychology jsem se při pohovorech v minulosti téměř pohádal. Snad na každý jejich argument jsem měl svůj ,,protiargument“.

A co se týče psychoterapie? Začnu tou individuální. Je to už asi 15 let, kdy jsem celý rok jednou týdně chodil na terapii k jisté doktorce/nikoli magistře/ psychologie a po tom pro mě zbytečném roce mě téměř vyhodila, protože dle jejího vyjádření jsme se společným úsilím nedostali ani o krok vpřed. A skupinová psychoterapie? Těch jsem prodělal v různých psychiatrických zařízeních celou řadu. V Praze ,,Na Karláku“ se mi dokonce ,,podařilo“ celou skupinu rozložit. To není jistě věc pro chlubení, protože jsem asi ublížil jiným jejím klientům, kterým naopak pomáhala. Ale musím se opakovat: ,,Každý člověk je jiný.“ Já neměl nikdy tendenci slepě přijímat cizí názory a to ani když byly většinové. Vždy jsem si vytvářel názory vlastní, i když byly třeba špatné, nebo spíše zkreslené vlastním náhledem. Psychologové a psychoterapeuti si v minulosti asi se mnou užili svoje. Ted po letech už mají klid. K psychologům nechodím a žádných psychoterapií se neúčastním. Když jsem to totiž dělal, stačil jsem se během pouhého jednoho roku otočit jako hospitalizovaný pacient v psychiatrickém zařízení i čtyřikrát. Ted jsem nebyl nikde hospitalizován půldruhého roku. To jistě není tak dlouho. Přidám k tomu ale ještě jeden fakt. V posledních asi 10 letech jsem nepřekročil jednu krátkodobou hospitalizaci za rok. Tedy už žádné 4 hospitalizace za rok, jako kdysi před lety. Dřív se mi nedařilo prakticky nic. Ted dělám už téměř 20 let ,,novinařinu“, vyšly mi už snad desetitisíce článků, dvě brožury, mám 15 čestných diplomů ze dvou Vš a po stránce fyzické kondice jsem na tom podstatně lépe než před lety, kdy jsem byl o mnoho let mladší. Mají na tom snad zásluhu psychologové, nebo psychoterapeuti? Na své onemocnění mám stále vlastní subjektivní náhled. Závěrem přesto musím napsat. Jsem vyloženě atypický případ a proto v žádném případě nikomu nedoporučuji, aby se také zřekl pomoci psychologů, nebo psychoterapeutů jako já. Právě naopak: ,,Co nepomohlo mě, může velmi pomoci jinému. Každý člověk je přece jiný….“

Luboš Hora-Kladno