Novinářské práci se věnuji asi 20 let. Snad proto ji mohu tak trochu srovnat s detektivkou a především detektivním pátráním. Že to nejde dohromady? Pokusím se přesvědčit o opaku. Kdysi jsem psal pro jisté celostátní noviny články o historicko-architektonických památkách do jejich kulturní rubriky. Psaní takových článků považuji za nejsnazší, protože můžete čerpat z odborné literatury a vlastně jen nějak pozměňovat původní text, aby nešlo o vyložené opisování. Má to ale jeden háček. K takovýmto textům patří i příslušné fotografie památky o které píšete. Já vždy psal především o hradech a hradních zříceninách. Tuto tématiku jsem také vystudoval a osobně navštívil na 180 hradů a zřícenin. Nalézt a navštívit hrady typu Karlštejna, Křivoklátu, nebo rozsáhlé zříceniny jako Okoř, Trosky, nebo Rábí je samozřejmě velmi jednoduché a primitivní. Něco úplně jiného je hledat hradní zříceniny, které téměř nikdo nezná, zbylo z nich jen pár rozházených kamenů z původního zdiva, nebo v krajních případech ani to ne a někdejší hrad připomínají jen prohlubně zbylé z původních příkopů, případně obytných staveb. A právě takových zřícenin je v naší republice většina. Názvy někdejších hradů jako jsou např. ,,Ježov", ,,Sobín", ,,Hlavačov", nebo tzv. ,,Hrad u Čtyřkol",u kterého se dokonce nezná ani jeho původní skutečné jméno asi nikomu nic neříkají. A přece ve své době existovaly a některé byly dokonce velmi významnými hrady. Například ,,Hlavačov" na Rakovnicku měl být na začátku 13. století tím, čím byl o něco později velmi známý královský hrad Křivoklát. Žel se jednalo ještě o hrad tzv. přechodného typu/mezičlánek mezi starším hradištěm a novějším hradem/, který byl z větší části dřevěný a proto asi po 50 letech existence zcela vyhořel. Dnes v místech, kde kdysi stával není snad jediný kámen a připomínají ho pouze ony prohlubně. Nalézt ho však pro mě nebylo nijak obtížné, protože v jeho těsné blízkosti vede turisticky značená cesta.
Mnohem obtížnější bylo nalézt třeba ,,Sobín" nebo vlastně bezejmenný ,,Hrad u Čtyřkol". K oběma žádná, tím spíše značená cesta nevede. K ,,Sobínu" jsem se prodíral těžko prostupným silně trnitým terénem, nesčetněkrát se poškrábal o trní a výsledkem byl nález několika rozházených kamenů původního zdiva. Z ,,Hradu u Čtyřkol" by jen člověk s jistými archeologickými zkušenostmi poznal jen podle terénní vlny, kde stával. Vzpomínám dodnes, jak jsem ho jen velmi obtížně hledal v příkré těžko prostupné stráni, bez jakýchkoli cest. Ale našel jsem ho. Zato zbytky hradu ,,Olešná" na Podblanicku se mi v hustém lese nalézt nepodařilo a je to jediný hrad, který jsem nenašel.
Ale vrátím se k tomu srovnání s detektivním pátráním. Pro ,,Kladenský deník" dělám již delší dobu rozhovory s bývalými výtečnými kladenskými sportovci, aniž bych znal místo jejich bydliště. A hledat je, to je znovu detektivka. Třeba o nejstarším současném žijícím bývalém fotbalistovi Kladna Františku Bragagnolovi jsem zjistil jediné. Prý bydlí někde u tržnice. Jenže tržnic je v Kladně hned několik. Nejprve jsem si zjistil tu správnou. Ale zase nový problém! Jednalo se o tržnici v hustě zalidněném kročehlavském sídlišti. Jeden panelák vedle druhého. Ale ve kterém z nich bývalý fotbalista bydlí? Nezbývalo než obcházet dům od domu a číst jmenovky na zvoncích. Naštěstí příjmení Bragagnola není zrovna obvyklé. Přesto jsem obešel snad několik desítek paneláků, než jsem bývalého fotbalistu našel. Jednoho bývalého sportovního funkcionáře jsem hledal celý den. Nakonec jsem ho našel a on mi rozhovor odmítl. I to se může stát. Kupodivu mě to od další podobné práce neodradilo. Dělám ji dodnes. Vždyť novinařina je přece svým způsobem i detektivka a tím pádem i napětí a dobrodružství.
Luboš Hora-Kladno
