Celé vánoční svátky jsem sice trávil doma sám, ale vůbec mi to nepřišlo. Hlavně ta operace, že se zdařila. Na to jsem myslel celé svátky a díky tomu nebyl ani trochu smutný. Denně jsem běhal za mamkou na návštěvy do nemocnice tam a zpátky a ještě si schválně přidával při běhání nějaké kilometry navíc. A právě běhání mě udržuje v dobré náladě i psychické kondici. Televizi jsem si o vánocích snad ani nepustil. Koukat na pohádky, které se navíc každé vánoce donekonečna opakují mě nikdy nebavilo. Na nějaké vánoční hody v jídle s nezbytným cukrovím také moc nejsem. Proto jsem poslední vánoce trávil vlastně jako normální všední dny. Běhal jsem, psal své články, četl si knížky, které jsem k vánocům dostal a maximálně jsem si pustil nějaký stažený film na notebooku. Byl jsem sice doma sám, ale mamka byla jen asi 2 kilometry ode mě v kladenské nemocnici a navíc po operaci v pořádku. Navštěvoval jsem ji denně a to mou samotu dokázalo vymazat. Navíc mi řada mých kamarádů i známých během vánoc telefonovala, nebo poslala ,,esemesky" s přáním a to mi také hodně pomohlo. Patří jim všem můj upřímný dík. Až mě překvapilo, kolik si jich na mě vzpomnělo. Byl jsem těch pár dní sice sám, ale ve skutečnosti jsem se tak necítil. Vánoce minuly a já se už teď začínám těšit na něco docela jiného. Totiž na jaro, které mám ze všech ročních období zdaleka nejraději. A na to nejbližší, i když je ještě relativně dost daleko se těším obzvlášť. Mamka věřím, že se zase bude normálně pohybovat bez pomocí berlí, já se vrátím u nás v Bohnicích zase k fotbalu i florbalu, zase budu pořádat turistické výlety, zase vytáhnu své oblíbené kolo a na něm jezdit i delší štreky a to vše je pro mě mnohem příjemnější i zajímavější než celé nedávno uplynulé vánoce.
Luboš Hora-Kladno